Pírka Čarodějů I. - 4. kapitola/3. část

3. června 2013 v 20:07 | Gura-chan |  Kapitoly

Jen co se vrátili zpět do Mericova příbytku začala dívka žadonit o její náhradní athame.
Zastavili se totiž u Urun, která měla klíč od skladu. Ukázala jim staré a vyřazené athame, které čekaly na malé úpravy anebo kompletní opravu. Meric dívce vybral dost opotřebovanou, ale stále fungující soupravu, nad kterou však ona ohrnovala nos. Teď o ni ale najednou jevila zájem.

"Musím přece trénovat! Larren si mě za tři měsíce vychutná a co budu dělat, když to nezvládnu?" naléhala na něj. "Dej je sem!"
"Fajn, fajn, můžeš chvíli počkat?"odsekl otráveně doktor a začal se přehrabovat v tašce. "Tady to je," řekl po chvíli a vytáhl ošoupaný kožený pás s dýkami.


Dívka mu je vytrhla z rukou a odběhla na palouček.
Meric ji překvapeně pozoroval.
"Nemusíš se bát, rudou dýku už plně ovládám, tohle zvládnu!" křikla na něj přes rameno. "Raději uvař něco k snědku, už teď mám hlad jako vlk."

Sedla si do trávy a položila před sebe kožené pouzdro. " A to ani nemluvím o tom, že jsem dneska samou nervozitou vůbec nesnída-la," zamumlala si pro sebe.
"Kde se v ní bere ta panovačnost?" zaslechla ještě směrem od chaloupky. Jen co však Meric, kroutíc hlavou, zmizel ve dveřích, vytáhla z pouzdra rudou dýku. Rychle potlačila onen nepříjemný pocit a udržovala ho co nejdál od sebe.
Vydechla a narovnala se.

Za pouhé tři měsíce musí nejen zvládnout plnou kontrolu nad všemi athame, ale také naučit se je používat. Zatímco se soustředila na kontrolu, začala se pomalu zvedat. Po chvíli se dokázala postavit. Připadalo jí nemožné udělat ten rychlý pohyb rukou při hodu dýkou, aniž by ztratila kontrolu. Pomalu napřáhla ruku a hodila. Na malý okamžik, se jí dýka zmocnila, ale dívka ji ihned potlačila. Zabodla se do země opodál.

Opatrně vytáhla z pásu modrou dýku a překvapeně vydechla. Její moc byla menší, bez nejmenších problémů ji kontrolovala. Byla sice mrazivá, ale dívce připadala mnohem sympatičtější než síla rudé dýky. Po chvíli ji odložila, vytáhla zelenou dýku a se zájmem si ji prohlížela.

Její moc byla o trochu slabší, než měla modrá dýka, a také s ní neměla problém. Pohlédla na poslední dýku v pásu. Její rukojeť se stříbrně třpytila, a dívku popadl zvláštní pocit. Vzpomněla si, co se o ní učila a otřásla se. Tuhle dýku používat nebude.

Odhodlaně vstala a přešla k rudé dýce.
Zkoušela s ní házet, ale asi po půl hodině to vzdala. Vyčerpaně se odploužila do domku.
Jakmile ji Meric zaregistroval, začal se smát.

"Vypadáš vyřízeně," řekl pobaveně a zamíchal něco v hrnci.
"Nech si své poznámky, prosím tě," zamumlala zdrceně dívka a plácla sebou do křesla.
"Copak vaříš dobrého?" zeptala se po chvíli a zvědavě začichala.
"Rajskou polívku."
"Hm… tu mám ráda."
"Můžu se tě na něco zeptat?" změnil najednou téma a vážně na ni pohlédl.
"O co jde?"

Meric zamyšleně míchal polévku. "Nebojíš se toho, že budeš čarodějka?"
Dívka na něj vytřeštila oči. "Proč bych se toho měla bát?"
"Totiž," zamumlal. "Ty přece víš jak je to s čaroději a královstvím, ne? Víš, že kdyby někdo z normálních lidí zjistil, že jsi čarodějka…"
"Já to neberu tak, že budu čarodějka…" zarazila ho dívka. "Myslím si, že ovládání dýk není samo o sobě čarodějnictví. Já neumím doopravdy kouzlit!"

"Když zvládneš athame, další postup je naučit se i opravdovou magii, ale o tom teď nemluvím. Víš, královi poskoci, by tě mohli zabít, už jen za to, že se stýkáš s čaroději. Nebo to, že víš, kde mají úkryt, který se král Meivyn všemožně snaží objevit."
Dívka překvapeně pozorovala Mericův vážný obličej. "Já vím, že je to nebezpečné," hlesla, když se rozhostilo ticho. "Proč o tomhle vůbec mluvíš? Nejsi snad ty sám čaroděj?"

Meric sebou trhl a honem se zase sklonil k polévce, na kterou úplně zapomněl.
"Jen jsem se tak ptal. Víš, teď je poměrně klidná doba. Čarodějové, jsou více méně zalezlí a neukazují se veřejně. Proto jsou v bezpečí a království skoro nemá šanci je polapit. Ale dřív to bývalo jiné…"
"V čem?" zeptala se dívka.

"Čarodějové byli zabíjeni po desítkách. Samozřejmě, velcí mágové unikli, ale ti, kteří na tom byli podobně jako ty nebo já… nic moc neuměli a pokud jim sebrali athame, byli bezmocní."
Dívka se zamyšleně podívala na skleslého Merica a po chvíli se na něj povzbudivě usmála.
"Minulost už nezměníš, není nutné se tím trápit."

Doktor se ušklíbl a vytáhl naběračku. "Tak se pojď najíst, ty chytračko."
Dívka se nadšeně vydrápala z křesla a usedla ke stolu. V tom někdo zaklepal.

"Já to vyřídím," ozval se Meric, rychle se vydal ke dveřím a otevřel je. Na prahu stála mladá žena.
"Mám tady vyzvednout jistou zásilku pro pana Hasieru," pronesla znělým hlasem a důležitě si začala čistit své kulaté brýle.
Doktor si otráveně povzdychl a plácl se do čela.

"Zatracený Irim, neříkal snad, že mám poslat kurýra k němu? To je fakt kašpar."
Kurýrka se na něj překvapeně podívala, ale Meric jen mávl rukou. "Hned to bude. Prosím počkejte tady."
Když se doktor objevil ve světnici, dívka se po něm zvědavě ohlédla.

"Další zakázka?" zeptala se a usrkla si horké polévky.
"Jo něco takového," odvětil a zmizel ve dveřích pracovny.
Vytáhl klíč z jedné z kapes lékařského pláště a odemkl černou skříň. Po chvíli přehrabování vytáhl krásný pás z lesklé hnědé kůže, ve kterém byly připevněné pouzdra pro čtyři athame. Jejich rukojeti se skvěly novotou.

Meric si znechuceně povzdechl.
"A to jsem si na nich dal tak záležet. A teď místo abych je dal jí, posílám je tomu spratkovi."
Nešťastně zavřel skříň, zabalil pás do čisté bílé látky a poté ho vydal kurýrce.

Když se vrátil k dívce, jedla právě svou třetí porci.
"Asi jsme to s tím trénováním přehnali, když máš takový hlad," poznamenal a zasedl ke svému talíři.
"To není tím. Nesnídala jsem," odvětila s plnou pusou dívka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama