Pírka Čarodějů I. - 4. kapitola/2. část

3. června 2013 v 20:01 | Gura-chan |  Kapitoly

Meric rychlým krokem zahnul za roh a seběhl schody. "Omlouvám se, omlouvám se…" mumlal si pro sebe, myslíc na dívku, kterou musel nechat na pospas Larrenovi.

Upřímně doufal, že se jí podaří převzít nad ohnivou dýkou plnou kontrolu, ale věděl, že když to zkoušela s ním, ještě to nebylo úplně ono.

"I když…" pomyslel si doktor. "Možná jí Larrenova přítomnost vyburcuje k lepšímu výkonu."
Zahnul za poslední roh a octl se ve slepé uličce zakončenou jedinými dveřmi. Aniž by zpomalil, dotkl se ukazováčkem maličké fialové žáby a jasně zelené dveře se rozplynuly. Přidusal dovnitř a rozhlédl se.


Tato místnost, zvaná laboratoř, sloužila k vytváření a zkoumání čarodějnických artefaktů. Každé volné místo zabíraly stolky a stolečky na kterých byly umístěny spousty zaprášených lejster a různých podivných pomůcek, které by nezasvěcenému člověku byly úplně na houby. V rohu místnosti zády k němu se v tom harampádí přehraboval nějaký člověk v hnědém plášti s dlouhým bílým copem na zádech.

"Co potřebuješ Irime, nemám moc času, takže…"
"To mě mrzí, ale budeš to se mnou muset nějakou tu chvíli vydržet," ozval se odměřeně čaroděj a otočil se na Merica.
Ačkoliv měl bílé vlasy, byl mladý. Nemohlo mu být více než dvacet let. Hnědé oči se mu v záři svíček zaleskly, když si odepínal z pasu kožený postroj na dýky. "Potřebuji je úplně vyměnit."
Meric se poškrábal na hlavě. "Úplně všechny? To bude docela trvat, mám teď totiž i jinou zakázku…"
"Nemůžu čekat," přerušil ho čaroděj. "Pokud máš nějaké hotové, dej je mě. Zaplatím ti dvojnásobek."

Doktor si trpitelsky povzdychl. "Řekl jsem ti, že jsou pro někoho jiného. Nemůžu ti je jednoduše dát."
Irim přimhouřil oči a znechuceně zasykl. "Pro koho to má být?"

"Totiž, pro jednoho učně…"
"Učeň počká, já ne. Musím se okamžitě vydat na cestu, nemůžu čekat," pronesl Irim rázně a začal netrpělivě pochodovat po místnosti.

Meric ho znepokojeně pozoroval. "Slyšel jsem, že jsi dostal špatnou zprávu z domova…"
"Do toho ti nic není!" vyštěkl čaroděj.
"Fajn, fajn… chápu," uklidňoval ho Meric. "Dobrá tedy, dám ti ty hotové. Ale můžu se zeptat, co se stalo s tvými starými?"
Irim po něm hodil svůj kožený pás. "Podívej se sám."

Meric vytáhl první dýku. "Ach tak… chápu," hlesl. Čepel dýky byla šedavě černá. Ostatní athame na tom byly podobně.
"Co jsi vyváděl?" ozval se doktor a prohlížel si čepele znaleckým pohledem.
"Jen si nic nemysli, stalo se to náhodou."

"Nemohl jsi dávat větší pozor?" utrhl se na něj Meric. "Nebo už jsi zapomněl, že tyhle dýky nesmí přijít do styku s krví?"
"Samozřejmě, že jsem na to nezapomněl," odsekl Irim a pohodil copem. "Jak už jsem řekl, stalo se to náhodou."

"Hm, stejně se divím, jak se ti podařilo zničit je všechny."
"Prostě se to stalo. Navíc, neměl by to být problém zase je opravit, ne? Jak je vlastně vytváříš?"
Meric se tajemně usmál. "Nemůžu uvěřit, že se zrovna mě na něco takového ptáš, drahý Irime," pronesl pobaveně.

Irim si znechuceně odfrkl. "Nech si ty svoje řečičky a vyklop to."
Doktorovi se zaleskly brýle a pochmurně se usmál.

"Není to tak jednoduché, jak se zdá. Samozřejmě v první řadě musíš mít prvotřídní dýku a musí být stříbrná. Pak do ní zvláštním kouzlem, které ti popisovat nebudu, vložíš část elementární síly. To znamená do ohnivé dýky element ohně, do ledové element vody a do jedové element země."

"Zajímavé. Pokud je to tak, měla by mít dýka snu také některý z elementů," poznamenal zaujatě Irim. Meric však zakroutil hlavou.
"Ne, ne… dýka snu je něco úplně jiného."
Irim zvedl obočí a doktor se zachechtal. "Tohle bych ti správně říkat vůbec neměl, je to výrobní tajemství."
"Můžeš si být jistý mou mlčenlivostí."

"Jak myslíš, ale ať sebou tady nesekneš o zem, až ti to povím," zařehtal se doktor a posunul si brýle na nose.
Irim si založil ruce a ignoroval ho.
"Prakticky do ní vložíme duše."

Čaroděj se na něho překvapeně podíval a zalapal po dechu. "To jako vážně?"
"Škoda," zamumlal si pro sebe Meric. "Neomdlel."
"Přestaň si ze mě dělat srandu, kašpare!" zasyčel na něho a znovu začal přecházet po místnosti. "Duše… to znamená opravdové duše zemřelých lidí?" ujišťoval se čaroděj.

"Znáš nějaké jiné? Vím, zní to děsivě, ale to není všechno… nejsou to vlastně obyčejné duše."
"Cože?"
"Jsou to duše čarodějů. A slyšel jsem, že se prý mohou vytvořit i vložením démona, ale řekl bych, že to už je opravdu rarita. Upřímně pochybuji, že by se o to někdo, byť jen s polovinou mozku, pokoušel."

Irim ho znepokojeně pozoroval. "Jak tohle můžeš dělat? Nepomyslel jsi nikdy na to, že to můžou být tví předci, jejichž duše vkládáš do zbraní?"
Meric se na něj překvapeně podíval. "Co to slyším? To přece nemůže být soucit. A už vůbec ne z úst našeho Irima."
Čaroděj jen zaskřípal zuby, ale doktor ho začal uklidňovat. "Vím, že se ti to může zdát kruté, ale v zásadě používám duše dávných čarodějů a taky používám pořád ty samé."

"Jak to myslíš?" zvolal Irim.
"Zničením dýky se duše uvolní a odejde zpět na onen svět. A mě neustále chodí noví zákazníci se zničenými athame. Mám už trochu představu, která duše byla uvolněná a vložím ji zpět."
Irim se na něj vážně zadíval a Meric mu pohled klidně opětoval.

"Může se ti to zdát kruté. Mně se také zdálo. Ale věř mi já své duše znám moc dobře a ony si ještě nikdy nestěžovaly."
Čaroděj si odfrkl a vyrazil ke dveřím. Na prahu se otočil a střetl se s Mericovým pohledem.
"Budu čekat na dodání ve svém sídle. Pošli za mnou kurýra," řekl, otočil se na podpatku a zmizel za rohem.

Meric chvíli počkal a poté se vydal na cestu zpět. Sotva ale stačil vyběhnout schody, už ji zahlédl, jak k němu běží se šťastným úsměvem na tváři.
"Zvládla jsem to! Zvládla jsem to!" halasila a skákala kolem něj v radostném opojení. "Nemůžu tomu uvěřit!" vydechla a zubila se.
Meric ji s pýchou pozoroval.
"Další zkouška proběhne za tři měsíce a bude podstatně náročnější," pronesl za nimi Larren posměšně.
Dívka strnula.

"Už se moc těším," dodal, děsivě se pousmál a rychlým krokem kolem nich prošel.
Když zmizel za rohem, otřásla se, ale hned vzápětí se zase rozesmála. "Měl jsi vidět, jak se tvářil. Byla jsem hotová ještě rychleji než, když jsem to zvládla poprvé a na každou otázku z teorie jsem odpověděla správně!" vykládala mu šťastně, zatímco společně sestupovali ze schodů.

"To jsem moc rád," usmál se na ni. " A hlavně se mi ulevilo," dodal.
"Takže, už budu moct používat i ostatní athame, viď?" zvolala nadšeně.
"Ehm… totiž," zazubil se na ni nervózně. "Popravdě, nejsou ještě tak úplně hotové. Budu si muset od někoho půjčit náhradní, abys mohla trénovat, a tvé vlastní budou hotové nejspíš až po zkoušce."
Dívka zklamaně protáhla obličej. "Škoda, ale i tak se těším."
"A… na co?" zeptal se doktor překvapeně.
"Totiž… připadá mi, že jsem už ztratila až moc času," řekla a zamyšleně se zadívala do stropu. "Chtěla bych se už vydat na cesty a zjistit… co se vlastně stalo."

Jen mimochodem se podívala na Merica a zjistila, že ji soucitně pozoruje.
Nakrčila čelo.
"Nemusíš mě litovat!" zvolala podrážděně a rychle uhnula pohledem.
Doktor se trochu zamračil, ale nic neřekl. V duchu proklínal Irima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama