Pírka Čarodějů I. - 12. kapitola/4. část

29. června 2013 v 13:24 | Gura-chan |  Kapitoly

Jen co zaklepala na dveře, otevřely se. Vstříc jim vyšel seschlý stařec v zašpiněném šedivém plášti.
"Mohu vám nějak pomoci?" zaskuhral na dívku, ale jakmile zpozoroval culící se Miren, zacouval a chtěl zabouchnout dveře.
Miren naštěstí rychle zareagovala. Strčila do dveří nohu a vzápětí se protlačila dovnitř.
"Dobré ráno pane Pokálený! Ano můžete nám pomoct. Přejeme si jednoho holuba!" zahlaholila Miren a vstoupila do domu, táhnouc za sebou dívku.
"Pečeného, nebo raději polívku?" zeptala se naoko dívky a se zadostiučiněním sledovala, jak se na staříkově obličeji objevuje výraz naprostého zděšení.


"Ehm, chtěla bych odeslat tenhle dopis prosím. Bude to Jižní království, vesnice Kaza, expres," ozvala se spěšně dívka a strkala staříkovi do ruky obálku.
Ten se na ni nechápavě zadíval, když tu mu konečně bliklo v očích pochopení a on se otočil k sekretáři. "Bude to dva stříbrňáky," zamumlal a orazítkoval její dopis.

Dívka zašmátrala v kapse, načež vytáhla potřebné peníze. Stařík poté zmizel nahoře na půdě.
Jen co čarodějka spolu s Miren vyšli z chaloupky, ozvalo se frnknutí a ona zahlédla, jak světle šedý holub pomalu ale jistě mizí v dálce.
Uznale pokývala hlavou.
Stálo to za to, připlatit si za nejrychlejšího holuba. Doufala, že zpráva Mericovi přijde co nejdřív.
Miren si vedle ní vesele pískala a dívka ji nejistě pozorovala.
"Neměla bys dělat tyhle legrácky, tomu staříkovi se málem zastavilo srdce," podotkla se zvednutým obočím.
Miren se však jen uculila.

"A co ti dva teda říkali na to, že jdu s vámi?" zeptala se po chvíli.
"Nezapomínej, že s námi jdeš jen do Ebakidury, tam si tě pak vyzvedne jeden můj přítel…"
"Čaroděj?" přerušilo ji děvče nadšeně a dívka přikývla.
"No vlastně nebyli proti. Chápou tvoji situaci."
"Kuří nožka nebyl rád," namítla Miren se zvednutým obočím.
"Jmenuje se Red, a nezapomínej, že on jediný o tobě neví celou pravdu."
Miren se zamračila.
"Takže Stařík o tom ví?" odfrkla si znechuceně.
"Jmenuje se Irim a ano, řekla jsem mu o tom," pronesla s povzdechem dívka. Odnaučit Miren používat přezdívky bude zřejmě nadlidský úkol.
Chvíli ji pozorovala, jak se mračí a pak se jí nejistě zeptala: "Ty mu nevěříš?"
"Jeho aura je nepřirozená," zabručela Miren v odpověď.
"Jak to myslíš?" zeptala se dívka zaraženě.
Miren se na ni nešťastně podívala. "Nevím. Nerozumím tomu, a to je právě to co mě štve."

Dívka se usmála.
"Já mu věřím, tak věř mě a bude to v pohodě. On možná vypadá trochu nepřístupně, ale věřím, že je to dobrý člověk."
Miren jen s povzdechem přikývla, ale nevypadala při tom moc přesvědčeně.
Dívka se na chvíli zamyslela a počítala na prstech. Nakonec spokojeně došla k závěru, že výplatu by měla dostat někdy zítra. Vlastně doufala, že přijde brzy. Už tak dlužila Irimovi peníze za cestu dostavníkem a jednu večeři pro tři lidi… zavrtěla hlavou - vlastně teď už pro čtyři.
Dívka se nehodlala moc zadlužovat, a proto se rozhodla pro další pěší túru. Jakmile to Red uslyšel, zasténal a mimoděk si sáhl na obvázané koleno.

"Ty ses snad zbláznila, víš, jak bude po tom dešti všude bláta?" zhrozil se už jen z toho pomyšlení a dramaticky na ni ukázal prstem. "Nedonutíš mě spát na zablácené zemi! To ani náhodou!"
Dívka protočila oči a vyměnila si pohled s Irimem. Red si toho všiml, ale jen si nasupeně založil ruce. Bylo jasné, že ti dva jsou zase spolu, tudíž hledal pomoc u jediného dalšího člena skupiny. Neochotně se obrátil na Miren, která výjimečně nic nemluvila, poněvadž právě pila mléko.
"A co ty prcku? To se chceš vláčet celý den blátem? Řekni jim něco!"
Děvče pomalými doušky vypilo mléko, postavilo sklenici na stůl a teprve poté se na něj navztekaně otočilo. "Za prvé, neříkej mi prcku, za druhé, bláto mi nevadí a za třetí…" zavřela oči a vzteky zkřivila obličej. "Jak se vůbec opovažuješ rušit mě při mém rituálu?!" zaječela na něj a hodila po něm nejbližším polštářem.
Red mu uhnul a chvíli si ji vyjeveně prohlížel, poté se s pobaveným úsměvem obrátil na dívku. "Gratuluji, takhle holka je ještě divnější než ty."
Ta po něm vrhla nasupený pohled, ale raději to nijak nekomentovala.
"Takže… jsme tedy domluveni. Nebudeme utrácet peníze za dostavník a pěkně se projdeme," řekla nakonec tónem, který odmítal jakékoliv další námitky. "Kdy bychom měli dorazit do další vesničky?" zeptala se Irima.

Ten se krátce zamyslel.
"Pokud vyjdeme hned teď… no vypadá to, že nejspíš přespíme pod širým nebem a do vesnice dorazíme až někdy příští den odpoledne."
Red nespokojeně zabručel, ale nikdo si ho už nevšímal.
"Tak fajn," rozhodla dívka a unaveně se protáhla.
V noci toho pravdaže moc nenaspala a vzbudila se už brzy ráno. Zatímco Irim a Red spali, napsala dopis Mericovi, ve kterém mu stručně vysvětlila situaci a dohodla místo srazu v Ebakiduře, kde se s nimi měla Miren rozloučit a zamířit s Mericem na Myrdu, zatímco ostatní spolu s ní budou ve vesnici pátrat. Ne moc dlouho po té, co dopis vložila do obálky a začala se balit, kdosi tiše zabubnoval prsty na okno. Ukázalo se, že je to Miren, která samým vzrušením, že vesnici konečně opustí, nemohla ani usnout. Ukázala dívce batůžek, kde si sbalila všechny své věci a ujistila ji, že si její opatrovnická rodina ničeho nevšimla.

"Myslím, že dědula by nezvedl oči nad tou svou bichlí, co ji pořád čte, ani kdybych si to před ním hasila ke dveřím a hlasitě vykřikovala, že už se nikdy nevrátím," podotkla Miren a tiše se pochechtávala.
Dívka jí poté dala za úkol, aby se porozhlédla, po nějaké holubí poště, sama šla vzbudit Irima a nakonec i Reda, kterému potom vše ohledně Miren vysvětlila. Věděla ale jistě, že mu nikdy neřekne o Mireniných rodičích. Jenom by se tím jen zbytečně trápil a možná by ani nedokázal s malou uličnicí cestovat, kdyby věděl, že za smrt jejích rodičů může on. Dívka se v duchu opravila - samozřejmě, že za to mohl démon, ale věděla, že Red by si to i tak nikdy neodpustil.

Trochu lítostivě se na něj zadívala. Ten si toho však ihned všimnul.
"Co je? Už ti konečně došlo, jak nám všem bude, po noci strávené na špinavé zemi?"
Dívka se však naštěstí rychle vzpamatovala.
"Jen jsem si říkala, jak jsi na tom s nohou. Bolí tě to ještě?"
Red si jen odfrkl.
"Chodit můžu."
"Dobře tedy, jste všichni sbalení?" zeptal se Irim, přelétl pohledem po ostatních, a když všichni přikývli, pokračoval. "Nechal jsem místnímu lékaři nějaké peníze za ošetření a taky za nocleh, takže mu nejsme nic dlužni. Měli bychom vyrazit," pronesl a usmál se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama