Pírka Čarodějů I. - 12. kapitola/3. část

28. června 2013 v 23:31 | Gura-chan |  Kapitoly

Dívka ji lítostivě pozorovala.
"Jsi si jistá?" zeptala se nešťastně.
Vesnička byla tichá a klidná. Vypadalo to, že všichni už spí, dívka alespoň nezahlédla jediné okno, ve kterém by se ještě svítilo. Uvědomila si, že už musí být něco po půlnoci. Povídali si s Miren už pěkně dlouho.
Děvče smutně přikývlo a utřelo si slzy o hřbet ruky. Bylo to však k ničemu, poněvadž ty jí ihned začaly téct znovu.


"Určitě ano," podotklo a zahanbeně se na ni zadívalo. "Myslela jsem, že už nikdy nebudu brečet…"
Dívka ji objala a pohladila po vlasech. "To bude v pořádku," řekla tiše.
Miren po chvíli zavrtěla hlavou a nevesele se zasmála. "Brečím tu jako malé děcko."
"Nedivím se ti… navíc, není to zase tak dávno, že?"
"Je to už rok," pronesla rozhodně Miren. "Je to dávno za mnou."
Tentokrát si slzy otřela rukávem pláštěnky a odhodlaně se zadívala do záře měsíce.
"Takže ho neobviňuješ?" zeptala se znovu dívka, aby se ujistila.
Miren znovu zavrtěla hlavou. "Samozřejmě, že ne. Ale tomu démonovi nikdy neodpustím!"

Dívka se pousmála a zauvažovala nad tím, jak je Miren chytrá.
"Jsem tak ráda, že to bereš takhle… bála jsem se, že ho za to budeš obviňovat."
Miren však jen mávla rukou.
"Viděla jsem démona, a ne Kuří nožku," poznamenala tiše a otřásla se, aby se zbavila vracejících se vzpomínek.
Dívka si skousla ret.
Nemůže ji tu nechat. Podle toho co jí Miren řekla, se na ni vesničané poslední dobou divně dívají. Navíc na sebe upozorňuje a všechny otravuje s řečmi o čarodějích. Bylo možné, že už vzbudila něčí pozornost. Mohlo to skončit velice špatně.
"Takže to opravdu vidíš?" zašeptala směrem k ní.

Děvče přikývlo.
"Popravdě, vždycky jsem doufala, že pro mě čarodějové přijdou. I když jsem věděla, že bych je poznala, vždycky jsem se jich raději zeptala. Prostě jsem chtěla, aby mě vzali pryč."
"Takže proto ses všech cizinců ptala, jestli nejsou čarodějové," povzdychla si dívka a složila hlavu do dlaní. "To nebylo moc moudré. Ty… odkdy tyhle věci vidíš?"
"Odjakživa," pokrčila rameny Miren a zadívala se na měsíc.
"Proč sis ale Reda nevšimla už dřív? Proč až teď?" vyptávala se jí dál dívka.
"Viděla jsem, že vy dva jste čarodějové. Ten kluk nebyl, proto jsem si ho nevšímala. Navíc vypadá teď úplně jinak. Kdyby se na mě nerozeřval, asi bych ho nepoznala."

"Jak to vlastně vypadá, ta aura?"
Miren na ni překvapeně pohlédla.
"Já… vlastně nevím jak bych to popsala. Ale nejspíš máš víc magie než ten kluk, co si hraje na zlého staříka," poznamenala se zvednutým obočím.
"Vážně?" zvolala překvapeně dívka.
Děvče s úsměvem přikývlo. "Vezmeš mě tedy sebou, že jo?" řekla, už zase ve veselé náladě.
Dívka se usmála.
"Asi nám nezbývá jiná možnost."
Poslala Miren zpět k lidem, kteří se o ni starali, aby se do rána vyspala. Měla pocit viny, že jí nechala tak dlouho ponocovat. Miren podotkla, že se o ni nestarají, ale nakonec zmizela ve dveřích jednoho z obytných domů. Dívka si povzdychla, když jí došlo, že má pravdu.

Podle toho co jí řekla, jí sotva dali něco k jídlu a spát musela na dřevěné lavici u jídelního stolu, protože pro ni neměli ani postel. Miren k nim přiřadili, když přišla o rodiče a oni z toho nebyli moc nadšení. Na stará kolena už chtěli mít pokoj a ne se starat o neposlušné dítě, které bylo navíc trochu zvláštní. Lidé se zvláštností děsili.
Miren tak byla skoro neustále venku a brzy se ve vesnici stala známou pro své žertíky, neposlušnost a nepříjemnou vlastnost - totiž, že většině vesničanů dala nepříliš lichotivé přezdívky.

Dívka vylezla na parapet a opatrně se protáhla do pokoje. Jak si myslela, černovlasý kluk už dávno spal a to navzdory tomu co prvně říkal.
Red se ve spánku pootočil a hlasitě zachrápal, čímž téměř přehlušil vrzající lehátko.
Dívka ho chvíli se zvednutým obočím pozorovala. Opravdu nechápala, jak při tom rámusu může spát. Přešla po místnosti a otevřela dveře do odpočívárny.
Irim ležel na jednoduché nepříliš pohodlné posteli s očima otevřenýma. Vybral si postel přímo u okna, takže ho plně osvětlovala zář měsíce.

Když dívka vešla dovnitř, pohlédl na ni. Ta mu pohled opětovala a bezeslova přešla k druhé posteli, načež se na ni svalila. Nakonec se ale stejně musela posadit, aby si svlékla kabát. Tašku přes rameno pohodila k rohu postele a kabát složila na něj. Irim se mezitím odvrátil a místo toho pozoroval pohybující se stíny na zdech pokoje.
"Tak to vyklop," řekl konečně.
Dívka si povzdychla a lehla si pod tenkou pokrývku. "Nevím, o čem to mluvíš," řekla a zkusila se tak vyhnout odpovědi.
Irim si posměšně odfrkl.
"Horšího lháře než jsi ty neznám."

Dívka mu chtě nechtě musela dát za pravdu.
"Abych ti to vysvětlila, musela bych začít úplně od začátku," pravila neochotně.
"No jen mluv."
Čarodějka se pohodlně uvelebila, zavřela oči a s povzdechem začala.
"Víš, jak jsme se s Redem poznali?"


"Takže takhle to je," zamručel Irim a zamyšleně si mnul čelo. "Proto mě tak setřel, když jsem vyzvídal," dodal posměšně.
Dívka přikývla.
"Miren tvrdí, že když byl ještě posedlý, zabil její rodiče, ale naštěstí ho za to neobviňuje. No vlastně za to může to, že je dokáže vidět - všechny aury a démony. A prý už od narození."
Dívka se obrátila na Irima.
"Víš, co to znamená, že?"
Čaroději se v očích inteligentně zablesklo.
"Takže ji bereš sebou."
"Nemůžu ji tu nechat, ale zároveň nemůže ani cestovat s námi. Je to ještě dítě."
"Takže se zkontaktuješ s čaroději?"
"Budu muset," přisvědčila dívka a zamyšleně se zahleděla do stropu.

"Tak to se modli, ať je v tomhle zapadákově nějaká holubí pošta," zazíval čaroděj a otočil se na bok.
Dívka se s úlevou zadívala na jeho záda a usmála se. Byla moc ráda, že má u sebe někoho rozumného. Věděla, že není moc lidí, kteří by to tak rychle pochopili a na nic se zbytečně nevyptávali.
Zazívala a překulila se na záda. Měla by zkusit na těch pár hodin usnout. Vtom se za dveřmi od pokoje ozval již dobře známý nepříjemný zvuk Redova vrzajícího lehátka. Dívka zasténala, a přehodila si polštář přes hlavu.


"To nemyslíte vážně! Vy chcete vzít toho prcka sebou?"
Asi sedmnáctiletý kluk s rozcuchanými černými vlasy seděl na lehátku a nevěřícně třeštil oči na dívku. Ta nevzrušeně přešla k zrcadlu a upravila si pás s athame, tak aby dobře seděl pod jejím čarodějnickým kabátem. Irim popíjel ranní kávu, zatímco seděl na židli s nohou přes nohu a očividně se přemáhal, aby nevyprskl smíchy.

"Ty o tom nejspíš už víš, co?" poznamenal kousavě Red, když to zpozoroval. Následně je oba sjel pohledem. "Já si to myslel, když jsem vás ráno uviděl. Zase jste ponocovali, že jo? To jste mě nemohli vzbudit a taky mě zapojit do diskuze?" ublíženě si založil ruce a pozoroval, jak se chechtají. "Nikdy nepochopím, jak můžou být po ránu tak čilí, když téměř vůbec nespí," problesklo mu hlavou a zachmuřeně se zamračil.

"Myslíš, že by bylo možné ho vzbudit?" prohodila dívka a vyměnila si pohled s Irimem. Ten v odpověď okamžitě vážně zavrtěl hlavou.
"Kdepak, ani výstřelem z děla."
Vzápětí oba vybuchli smíchy. Red je navztekaně pozoroval.
"Jen se smějte, ale až vám ten prcek taky dá přezdívky, potom se budu smát já!" zavrčel na ně.
"Říkal jsi něco, Kuří nožko?" zvolala hlasitě Miren, která právě vstoupila do pokoje.
Dívka vycítila nebezpečí, a proto okamžitě popadla Reda za rameno.
"Uklidni se," zašeptala mu a ze všech sil se snažila nesmát, zatímco Irim se vedle ní válel smíchy po podlaze.
Red se trochu uklidnil a něco zabručel v odpověď. Natáhl se pro svůj hrnek s kávou a rozhodl se, že je všechny bude ignorovat.

Dívka si oddechla a usmála se na Miren.
"Takže?"
Děvče přikývlo. "Zavedu tě k panu Pokálenému, ten má něco jako holubí poštu."
Jen co dívka s Miren zmizely ve dveřích, Red si útrpně povzdychnul. "Pan Pokálený? Myslím, že to ta holka malinko přehání."
Irim pokrčil rameny.
"To je mi celkem fuk, jen doufám, že si rozmyslí toho "šedivého copatého psychopata", asi si toho nevšimla, ale já mám bílé vlasy."
"Takže bys byl radši, kdyby ti říkala "bělovlasý copatý psychopate?" zachechtal se Red a nevšímal si čarodějova temného pohledu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama