Pírka Čarodějů I. - 12. kapitola/2. část

28. června 2013 v 23:25 | Gura-chan |  Kapitoly
Jen co vyšli z lesa, zjistili, že pořád ještě prší, ale už ne tak silně. Několik set metrů od nich v malém údolí, už pomalu rozpoznávali jednotlivé domky s typickými doškovými střechami. Vesnice byla přímo před nimi.
"Nechcete si na chvíli odpočinout?" navrhl Red, když viděl, jak se ti dva lopotí.
"Vždyť už jsme skoro tam," zavrtěla hlavou dívka a těžce oddychovala. "Už tě radši nikdy nebudu krmit sušenkami. Jsi hrozně těžký."
Red ji jen zpražil pohledem.
"Konečně sis uvědomila, že se po sušenkách přibírá?"
"Po nich přibíráš hlavně ty, jak se zdá," vrátila mu to čarodějka zadýchaně.


"Někdo sem jde," pronesl Irim náhle a narovnal se.
Zastavili a zadívali se na cestu. Přes déšť šla vidět jen jakási nejasná silueta. Postava v žluté pláštěnce došla až k nim a trochu si stáhla kapuci z obličeje.
Ukázalo se, že je to tak dvanáctiletá holka s černými vlasy po ramena a fialovými oči. Odhrnula si mokrou ofinu z obličeje a naklonila se k nim. Zkoumavě si je prohlédla, a poté se na ně zazubila.

"Vy jste čarodějové, že?" řekla veselým, pronikavým hlasem.
Ticho, které následovalo, bylo nepříjemné.
Rudovlasá čarodějka zděšeně ztuhla a nezmohla se na žádný protest.
"Byl bych rád, kdybyste nás neurážela, slečno," pronesl Irim mrazivě a upíral na dívku v pláštěnce pronikavý, nebezpečný pohled. "V některých zemích se za to i popravuje."
Dívka se na něj nevěřícně podívala. Vlastně na něj zíral i Red.

Holka v pláštěnce se zarazila, a vyděšeně na něj pohlédla. "Nemusíte být na mě hned takový," řekla mu dotčeně a popotáhla. S hlasitým brekotem se otočila a utíkala zpět do vesnice.
"Tys ji fakt rozbrečel," hlesl Red dutým hlasem.
"Proč jsi ji řekl zrovna takovou věc?" zeptala se ho dívka zaraženě.
Irim byl však úplně klidný. "Lepší když uteče s brekem, než abychom měli kvůli ní problémy," opáčil chladně.
"Asi máš pravdu, ale… musel jsi jí to říct takhle? Byla to jen malá holka."
Dívka se nejistě zadívala na běžící postavu.
"No, teď bude mít dost času, všem ve vesnici říct, co jsme jí udělali."
"Ale prosím tě. Myslím, že to bylo geniální," řekl do ticha Red a začal se pochechtávat.
Dívka i Irim ho nejistě pozorovali, ale jeho smích byl tak nakažlivý, že se neudrželi a rozesmáli se taky.

Jak si mysleli, ve vesnici už všichni věděli, že přicházejí a pár vesničanů na ně čekalo. Když uviděli, že podpírají bledého, ale dobře pobaveného Reda, přiběhli k nim na pomoc. O chvíli později už všichni pili horký čaj s ručníky na hlavě v jedné z chaloupek.
Reda si vzal do parády místní lékař. Vyčistil mu ránu a převázal čistým obvazem.
"Ta rána možná nevypadá moc ošklivě, ale je dobré, že jste přišli, uvízlo v ní několik kamínků a taky se do ní mohla dostat infekce," řekl lékař a podrbal se na pleši na hlavě.
"Můžete u mě přespat, nemám žádné pacienty a vedle v pokoji jsou dvě postele. Tady mladý pán se vyspí na lehátku a je to," dodal s napůl bezzubým úsměvem a poplácal Reda po rameni.
Dívka mu poděkovala a nejistě se vyptávala na holku v pláštěnce.
"Nechtěli jsme ji vyděsit, omlouváme se."
Lékař však jen zavrtěl hlavou.
"Vůbec se nemáte za co omlouvat. Tohle dělá Miren pořád."

"Ehm… vážně?" hlesla dívka a vyměnila si pohled s Irimem.
Doktor pokýval hlavou.
"Když přijde do vesnice někdo nový, vždycky ho nařkne z čarodějnictví. Bohužel je docela nevychovaná, ale není divu, když nemá rodiče. A vůbec, dělá ve vesnici jen samé problémy."
"Laskavě o mě nemluvte za zády, pane Pleško!" ozvalo se odněkud zvenku.
Doktor si jen povzdychl a otevřel okno dokořán. "Tak vylez, Miren. Víš, že je neslušné někoho odposlouchávat?"

Dotyčná se vyškrábala do okna a vyplázla na doktora jazyk.
"Taky je neslušné někoho pomlouvat, že pane Pleško?" opáčila kousavě.
Nebyla na ni vidět ani stopa po předchozím pláči, ale bylo jisté, že na to ještě nezapomněla. Důkazem byl temný pohled, který vrhla na Irima. Ten jí ho však klidně opětoval. Chvíli se měřili pohledem, načež se čaroděj začal zlověstně usmívat. Miren se v očích mihl strach, rychle se otočila a vyskočila z okna do noci.
"Zase si ji vyděsil," řekl Red a pohlédl se zájmem na Irima. "To mě musíš naučit."
Dívka si povzdechla a chytla se za čelo. Doktor to naštěstí nekomentoval. Jen zavřel okno, popřál jim dobrou noc a odešel po schodech nahoru do patra.

"Doufám, že ještě nejdete spát," poznamenal Red. "Já tady totiž neusnu." Na důkaz se trochu zavrtěl a lehátko hrůzostrašně zaskřípalo.
Dívka se při zvuku otřásla a přisunula si deku blíž k tělu.
"Budeš schopný, zítra normálně chodit?" zeptala se ho nervózně.
"Určitě ano," mávl rukou Red. "Dělali jste si zbytečně starosti."
Dívka však přimhouřila oči. "Každopádně jestli tě to zítra bude bolet, tak tu ještě počkáme. Nikam nespěcháme, jasné?"
"Klidně," pokrčil rameny. "Jinak… myslela to ta holka vážně?" změnil najednou téma.
"Nejspíš ne. Slyšel jsi, co říkal lékař," odvětil Irim a dopil čaj.
"Hm, mě se ale zdálo…" začal Red, ale vzápětí se zarazil, když uviděl, jak se dívka a Irim tváří.

Vyměnili si mezi sebou pohled a pomalu na něj zavrtěli hlavou. Dívka ukázala prstem k oknu. Red se ohlédl a potom to uslyšel.
Někdo se znovu drápal do okna.
Dívka se zvedla a přešla k oknu, načež ho otevřela dokořán.
"Copak potřebuješ Miren? Už jsme se chystali jít spát."
Děvče se leknutím pustilo parapetu, ale poté na ni odhodlaně pohlédlo. "Chci, aby se mi ten šedivý copatý psychopat přišel omluvit!" řekla hlasitě.
Irim si povzdechl a začal se zvedat, když v tom ho Red zarazil.
"Já se o ni postarám!" řekl mu a odkulhal k oknu. Dívka ho zpražila pohledem, ale Red si jí nevšímal.
"Neměla by ses nám omluvit spíš ty? Kdo tady koho první urazil?" spustil na ni.
Holka na něj vyplázla jazyk.
"Přestaň mě poučovat, ty kuří nožko!"
"Ty jeden malý parchante!" vyjel na ni Red a v očích mu zlostně zajiskřilo.
"To už by stačilo ne?" zarazila ho dívka a snažila se ho odstrčit od okna, ale ten v tu chvíli viděl rudě.
Děvče ho zamračeně pozorovalo, když tu najednou zalapalo po dechu a zděšeně ucouvlo.
"Ty…"

Red se ihned uklidnil.
"Že by to konečně fungovalo?" poznamenal směrem k Irimovi, který to vše klidně pozoroval.
"Řekl bych, že to nebude tím," odvětil čaroděj.
Děvče na Reda pořád ještě zíralo.
Dívka to vzdala, sedla si na parapet a spustila nohy z okna, načež vyskočila ven a dopadla vedle ní.
"Pojď od nich pryč, prosím tě," zašeptala jí do ucha a odvedla jí za ruku na nedalekou lavičku. Děvče se kupodivu nebránilo.

"Tak co myslíš?" zeptal se Red, když dívka i děvče zmizeli do noci.
Irim se jen pousmál a zavrtěl hlavou.
"Ještě potřebuješ hodně praxe."
Red se jen trochu zamračil a odkulhal zpět na lehátko.
"Stejně s tím moc nadělá," pronesl znuděně a pohodil hlavou směrem k oknu. Vždyť jsme si z ní jen udělali legraci.
Irim se zasmál a hodil na něj deku.
"Člověk ale musí vědět kdy přestat," poznamenal a odešel do vedlejší místnosti.
Red si lehl a ještě chvíli poslouchal, jestli se nevrátí dívka, ale dřív než se nadál, usnul.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama