Pírka Čarodějů I. - 11. kapitola/3. část

23. června 2013 v 21:15 | Gura-chan |  Kapitoly

Když se ráno i se všemi svými věcmi vydala po schodech dolů do hostince, oba dva už seděli u stolu a popíjeli ranní kávu. Seděli však co nejdál od sebe a skoro se na sebe ani nepodívali. Dívka tu scénu chvíli pobaveně pozorovala, ale nakonec obešla pult a přešla k jejich stolu.
Red jen zamumlal cosi nesrozumitelného v pozdrav, zatímco Irim ji vesele popřál dobré ráno a přisunul k ní její kávu.
"Jen doufám, že není studená."

Dívka unaveně zazívala a vděčně se napila.
"Takže? Vyrazíme hned, nebo tu ještě potřebuješ něco vyřídit?" ze-ptala se.
"Myslím, že můžeme vyrazit. Neřekl bych, že by tě zrovna v tomto městě někdo znal, jsme docela daleko od řeky."
"Přece jenom to ale nemůžeme vyloučit," podotknul Red nevraživě.
"No, včera jste byli pryč docela dlouho, proto jsem podnikl menší průzkum," odvětil nevzrušeně Irim.
Dívka se na něj překvapeně podívala. "Vážně?"
"Ano, vyptával jsem se tady v hostinci a pak všude možně. Většinou na místech kde je hodně lidí, ale nikdo o ničem neví."
"Hm… v tom případě bychom měli vyrazit hned," pronesla dívka zamyšleně. "Kudy vůbec půjdeme?"
"Nejkratší cesta vede přes Urmael a poté projdeme dvě menší vesnice. Dále už se jde jen přes les," řekl Irim a mnul si bradu. "Není to zase tak daleko."


Dívce zasvítily oči nedočkavostí a rychle do sebe hrkla kávu, až se zakuckala. Hned vzápětí se však nadšeně zvedla z lavice.
"Už se těším!" zvolala radostně, až se po ní několik lidí, snídajících u stolů okolo, zaraženě podívalo.
"A na co propána?" otázal se Red a nechápavě sledoval její počínání.
"Nevím," zasmála se dívka. "Prostě mám jen takový pocit, že už bych mohla na něco narazit. A vůbec, když mám teď společnost, bude to mnohem zábavnější."
Red se ušklíbl.
"Ty jsi vážně divná."
"Přestaň o mě říkat, že jsem divná!" odsekla ihned navztekaně a zvedla ho za límec ze židle.
"Tak buď normální, a přestanu to říkat!"
Irim je sledoval a zadržoval smích.
"A ty se čemu směješ?" vyjel na něj Red, ale když uviděl, jak ho čarodějka zpražila pohledem, uklidnil se.
"Fajn, mohli bychom už jít? Nebo chcete vyrazit až po obědě?" pronesl a uraženě si začal rovnat límec pláště.


Co budeš vlastně dělat, až najdeš své jméno?" zeptal se jí najednou Red.
Pořádný kus cesty už měli za sebou a do dostavníku, kterým jeli, se už začaly pomalu vkrádat paprsky zapadajícího slunce. Cesta probíhala poklidně a jedinými cestujícími, byli oni, takže si mohli nerušeně povídat.
Dívka, která až do teď pozorovala ubíhající krajinu, se zamyšleně otočila na černovlasého šermíře.
"Moc jsem o tom zatím nepřemýšlela," přiznala po chvíli.
"No je docela možné, že nakonec najdeš svou rodinu. Potom bys nejspíš zůstala s nimi, ne?" zahuhňal Red, který si zrovna ukousl velký kus sendviče.
"Hm… nejspíš ano," řekla nakonec, ale neznělo to moc přesvědčivě. Irim, který celou cestu mlčel, po ní vrhl zamyšlený pohled. Dívka se mu vyhnula.

Nejspíš vycítil, že svou odpověď nemyslela moc vážně. Nedokázala si představit, že by se skutečně po tom všem co zažila, vrátila k normálnímu životu. Znamená to snad, že by opustila svou rodinu, kdyby ji našla? Nebo by měla opustit čaroděje? Útrpně si povzdychla a znovu se zadívala do blížící se noci.
Red její povzdychnutí naštěstí nijak nekomentoval. Anebo si ho možná ani nevšiml, protože se právě cpal dalším sendvičem.

Kolem desáté se všem začaly klížit oči. Do Urmaelu by měli dorazit, až ráno, ale dívka stejně nedokázala usnout.
"Pokud to tedy chápu správně, poté, co jsi ztratila paměť, ses rozhodla stát se čarodějkou?" promluvil Irim náhle do ticha přerušovaném pouze pravidelným chrápáním.
Dívka nejprve přelétla pohledem po spícím Redovi a poté přikývla. "Ano, tak nějak to bylo."

Čaroděj se zamračil a zamyšleně nakrčil čelo.
"Pamatuji si, že jsem před několika měsíci na Myrdě byl, ale nikde jsem tě tam nezahlédl."
"Začala jsem tam bydlet až něco po první zkoušce, tak možná proto," pokrčila rameny čarodějka.
Irim si ji překvapeně prohlížel. "Neurychlili nějak ten tvůj výcvik?"
Dívka se potichu zasmála. "Určitě ano, strávila jsem s čaroději ani ne půl roku, když zahrnu všechny zkoušky a zasvěcení. Ale udělali to kvůli tomu, že jsem se chtěla rychle vydat na cesty. Chtěla jsem jen zjistit, jak se jmenuji."
"A kvůli tomu, ses učila na čarodějku? To nedává smysl," zakroutil hlavou Irim.
"Celá ta věc byla jejich nápad. Ale jsem jim za to vděčná, přece jenom, kdybych neuměla s athame, nejspíš bych cestu tímhle nebezpečným královstvím nepřežila."

"To je fakt, zachránilo ti to život," poznamenal čaroděj temně, ale potom si povzdychl a usmál se.
"Kdo byl tvým mistrem? V boji jsi celkem dobrá," zeptal se jí už zase veselým tónem.
"Larren," odpověděla dívka pohotově a pobaveně sledovala Irimův nevěřícný výraz.
"To jako opravdu? Lituji tě."
Dívka jen stěží zadržovala výbuch smíchu.
"Není zase tak špatný a vděčím mu za všechno, co umím," řekla nakonec a zazubila se na celé kolo.
Čaroděj si jen pochybovačně odfrkl.
"A kdo byl tvůj mistr?" zeptala se ještě. Irimovi však přelétl po tváři stín. "Toho neznáš," odvětil nakonec.
Mladá čarodějka vycítila, že o tom nechce mluvit a proto ihned změnila téma.
Povídali si velmi dlouho a ani jednomu se už nechtělo spát. Nebe už se začalo pomalu vyjasňovat, když dívka konečně pocítila únavu.
"Pamatuješ si své zasvěcování?" zeptala se ho, i když dopředu věděla odpověď.
"Ne," zasmál se Irim a zívl. "Myslím, že bychom se měli ještě pokusit usnout, do města přijedeme stejně, až za několik hodin," navrhl jí, když viděl, že také zívá na celé kolo.
"Tak tedy dobrou," řekla tiše, zavřela oči a v příští chvíli už pravidelně oddechovala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama