Pírka Čarodějů I. - 11. kapitola/2. část

23. června 2013 v 21:13 | Gura-chan |  Kapitoly

"Vaří tady opravdu skvěle," poznamenal Irim a s plným břichem se opřel o židli. "Jestli vám to nebude vadit, půjdu si tak na hodinu lehnout."
"To nám opravdu vadit nebude," zahuhňal Red s plnou pusou a šlehl po něm pohledem.
"Jen klidně běž, stejně potřebuji něco nakoupit," odpověděla mu dívka a poté se obrátila na Reda. "Nepůjdeš taky spát? Určitě ještě nejsi pořádně odpočatý."
Red však zakroutil hlavou.
"Dnes jsem spal dlouho, půjdu s tebou."
Dívka o tom upřímně pochybovala, ale nic na to neřekla.
"Dobře, do dvou hodin bychom měli být zpět, zatím se měj," zamávala mladému čaroději a odešla spolu s Redem z hostince.

Ten se nejprve ujistil, že se dveře za nimi zavřely, a poté se s vážnou tváří obrátil na dívku.
"Nelíbí se mi," řekl jí narovinu.
"Osobně nechápu proč," odvětila nevzrušeně čarodějka.
"On prostě…" Red zaťal pěsti. "Nesnáším ho."


Dívka se rozesmála.
"Neznáte se ani den, a ty už ho nesnášíš? Co je na něm tak špatného? Je to čaroděj jako já."
Red si netrpělivě odfrkl.
"Ať se na to dívám z jakéhokoli pohledu, prostě se mi to nezná. Celá ta věc s Karegovou bandou, to jeho zázračné objevení, to že tak jednoduše zabil člověka, a potom se k nám prostě přidá. Nesejde mi na tom, že je to čaroděj, já mu prostě nevěřím," vychrlil ze sebe a dívka si uvědomila, že to v sobě dusil nejspíš už hodně dlouho.
"Taky se mi nelíbilo, že ho zabil, ale pokoušel se nám jen pomoct," řekla nakonec smířlivě.
"Jistě, ovšem až na to, že ho zabil zrovna ve chvíli, kdy už byl prakticky poražený," zabručel Red nesouhlasně.
"Hele, někdo jako ty, by ho neměl soudit. To už jsi zapomněl, kolik lidí jsi zabil?" vyjela na něj najednou, ale vzápětí si uvědomila, co mu řekla. Red se díval do země a tvářil se temně.

"Omlouvám se. Řekla jsem pitomost."
Red však jen mávl rukou.
"Jen jsem ti chtěl říct, jak to cítím. To je vše."
Dívka na něm však viděla, že ho její slova zasáhla. Povzdychla si.
"Já ho nehodlám odsoudit, jen tak pro nic za nic. A teď to vypadá, že nejspíš bude cestovat s námi."
Nejistě na něj pohlédla.
"Chci říct, když ho nemáš rád tak to znamená, že nejspíš nebudeš chtít…"
"Neříkej pitomosti," utnul ji ihned a zakroutil hlavou. "To bych byl pěkný mizera, kdybych tě nechal jen tak samotnou s tímhle podlým copatým zmetkem. Navíc ti pořád ještě dlužím. Nebo jsi zapomněla?"

Dívka se na něj vděčně usmála. "Díky," řekla prostě.
"No jo pořád. Nechtěla jsi náhodou něco nakoupit?" zvolal otráveně Red. "Kudy se vůbec jde na trh?"
"To netuším. Budeme se muset někoho zeptat," odvětila dívka, vděčná za změnu tématu.


"Tak co?" zeptal se jí Red, když vyšla ze dveří a nejistě si posunul svůj nový batoh na zádech.
Dívka mu ho koupila na trhu, který zdárně našli s pomocí kolemjdoucího. A zatímco mladá čarodějka pobíhala sem a tam po stáncích, Red si všiml, že se jeho batoh plní různými potřebnými i nepotřebnými věcmi. Zanedlouho už vyloženě praskal ve švech, ale dívka na jeho naštvané protesty skoro nereagovala.
"A co sis myslel? Že budu jídlo a ostatní věci pro dva lidi tahat sama? A nezapomeň, že to jde všechno z MÝCH peněz!" řekla pouze a znovu mu tím připomněla, že je na ni odkázaný.

"Holub už je na cestě," přikývla v odpověď a poté se vydala směrem k hostinci, v němž byli ubytovaní. Red ji následoval.
"Hm… copak holub pozná, kde se skrývají čarodějové? Myslel jsem, že jsou cvičení," poznamenal a pozoroval, jak se dívka uchechtla.
"Tak to není, dopis jsem neposlala přímo do úkrytu čarodějům, ale jednomu spolehlivému člověku, který je s nimi v kontaktu."
"Ach tak," hlesl Red a povzdychl si, když stanuli před dveřmi hostince. Dívka si toho všimla.
"Chápu, že mu nevěříš, ale snaž se s ním trochu vycházet, dobře?" řekla tiše a než stačil Red nějak zareagovat, otevřela dveře a vstoupila.

"Takže všechno vyřízeno?" ozval se někdo v rohu místnosti. Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Irim. Popíjel čaj u jednoho zadního stolu a vesele si je prohlížel, když k němu přistoupili.
"Ano. Pekelně mě bolí nohy, už se těším na postel," pronesla dívka a svalila se na lavici naproti němu.
Red po ní šlehl pohledem.
"O čem to mluvíš? To já jsem celý tenhle nákup musel tahat."
"No jo pořád, tak už si sedni," zabručela v odpověď dívka a položila se na stůl. Red si všiml, jak se jí zavírají oči. Vlastně byl trochu překvapený, že se s ním tentokrát nehádala. Pokrčil rameny a sedl si vedle ní.
Irim mezitím zvedl ruku, čímž přivolal číšníka, a objednal pro všechny tři večeři a horký čaj.

"Dnes vás zvu," zasmál se, když se na něj dívka překvapeně podívala.
"To je od tebe hezké, no vlastně bych už na večeři stejně neměla peníze," přiznala nakonec nevzrušeně.
"Jsi nezodpovědná! Nejmíň polovinu z těch věcí, co jsi koupila, nepotřebujeme," poznamenal temně Red.
Dívka jen zívla.
"Ty věci jsem koupila pro tebe. Je mi jasné, že nejspíš nevlastníš nic, co právě nemáš u sebe," poznamenala klidně. "Neříkej mi, že chceš takhle cestovat?"
Red na ni vytřeštil oči. "Ach tak… díky," pronesl váhavě.
"To bude v pořádku, je konec měsíce. Měla bys teď někdy dostat výplatu, ne?" opáčil Irim a usrkl si čaje.
"Ano, proto jsem se rozhodla, že většinu utratím," zazubila se na něj čarodějka.
"Dobře tedy. Myslím, že když jsme teď oficiálně společníci, měl bych alespoň znát tvé jméno, pokud ti to teda nevadí," otázal se Irim Reda s nádechem smíchu v hlase.

Red se na něj zaraženě podíval.
"Já jsem se nepředstavil? Jsem Red… a ne, nevadí mi to," poznamenal kousavě.
"Fajn," usmál se čaroděj. "Tak tedy, měli bychom to pátrání po tvém jméně nějak naplánovat," řekl a obrátil se na dívku.
"Jak chceš takovou věc naplánovat?" zeptal se Red nechápavě.
"No mohli bychom si alespoň zvolit trasu, pro začátek potřebuji vědět, kde všude už jsi hledala, a která města jsi procházela."
"Ehm…" dívka si nejistě skousla ret. Irim mezitím duchapřítomně zalovil v tašce a vytáhl poskládanou mapu. Rozložil ji a ukázal prsem na tečku, která nesla název Hrana.
"Tady právě teď jsme, a tady," řekl a ukázal na menší tečku nedaleko Hrany s názvem Lauza. "Tady se ti stalo to přepadení."
Dívka přikývla a studovala pohledem mapu.
"Prošla jsem už asi celé jižní království," řekla a přejela prsty po dolní polovině mapy. "Šla jsem, kam mě napadlo a někdy jsem zůstala ve městě i týden."
Irim se na ni pobaveně podíval.
"Vidím, že sis nic nenaplánovala. Neříkala jsi, že jsi spadla do Larrie? Nenapadlo tě jít do měst, kterými protéká?"

Dívka se zamračila.
"Larrie přece protéká skoro všemi," namítla a ukázala prstem na mapu.
"Někde tady jsem se probrala. Je to jedna z odnoží řeky a v tomhle místě teče klidně."
"Hm…" Irimovi se zaleskly oči, když uviděl, kde ukazuje.
Nedaleko od místa, kde se probrala, byla na mapě výrazně zobrazena nevyšší hora země - Myrda, která mimo to také ukrývala čarodějnický palác. Dívka si toho všimla, ale před Redem se o ničem nemohla zmínit.
"V místě kde se řeka rozdvojuje je jedna větší vesnice - Ebakidura, byla jsi tam?" zeptal se Irim a přejížděl pohledem mapu.
"No, chtěla jsem tam, ale myslím, že jsem šla místo toho nakonec do Faory," hlesla dívka. "Jak bych to řekla… připadla mi zajímavější. Slyšela jsem že Ebakidura není moc hezká vesnice."
"Mě to přijde jako jediné místo, odkud jsi mohla spadnout," řekl jí vážným tónem čaroděj a pohlédl jí od očí.

Dívka nakrčila čelo a chtěla něco říct, když tu se objevil číšník s jejich jídlem. Dívka se na svůj příděl hladově vrhla a mezi sousty se Irima zeptala, jak to myslí.
"No, když to vezmeš logicky, tak kdybys spadla do Osudové před tímto rozdvojením řeky, proud by tě nesl přímo rovně a skončila bys nejspíš v moři."
"Takže ty myslíš, že není možné, aby mě proud odnesl do té odbočky?" zeptala se ho zaraženě. Připadala si jako úplný pitomec.
"Mám takový pocit, že proud je zde dost silný, takže by k tomu nemělo dojít, leda že bys byla někde u kraje řeky," Irim pokrčil rameny. "Nemůžu to ale říct jistě."
Dívka si zdrceně povzdychla.
"Tak co myslíš?"

Irim zamyšleně sledoval mapu.
"Myslím, že nemá smysl jít dál proti proudu Larrie. Měli bychom spíše podrobněji prozkoumat města a vesnice u místa tvého procitnutí. A podle mého úsudku je Ebakidura hodně nadějná. Zamířil bych přímo tam."
Red se zamračeně sklonil nad mapou.
"Co bys řekl ty?" zeptal se ho Irim.
Ten po něm střelil zkoumavým pohledem.
"To co říkáš, zní docela rozumně," připustil nakonec neochotně. "Ale říkali jste Ebakidura, že?" ujistil se náhle a nervózně po přítomných přelétl pohledem.
"Ano. Ty tu vesnici znáš?" zeptala se dívka.
Red se jen temně ušklíbl. "Něco takového."

Dívka se na něj upřeně zadívala.
"Nemusíme tam chodit, jestli nechceš," řekla po chvíli pevným hlasem.
Irim po ní bleskl znepokojeným pohledem a Red si ji zaraženě prohlížel.
"Co tím myslíš? Samozřejmě že tam půjdeme. Chceš snad najít své jméno, ne?" vyjel na ni podrážděně.
Dívka si povzdychla.
"Budiž, půjdeme tam," rozhodla nakonec a po dobu večeře už nikdo o jejich cestě nepromluvil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama