Pírka Čarodějů I. - 10. kapitola/3. část

22. června 2013 v 10:47 | Gura-chan |  Kapitoly

"Co to s ní proboha je?" Red už nemyslel málem na nic jiného. Dokáže se rozčílit i kvůli takové prkotině, je příšerně natvrdlá a neustále jí sušenky!
"Zkus pochopit, jak se cítí, a nebuď takový zabedněnec," domlouval mu v hlavě Hlas.
Snažil se ho ignorovat, ale po chvíli si jeho slova, chtě nechtě, vzal k srdci. On už své vzpomínky zpět dostal, a i když nebyly nijak růžové, byl si díky nim jistý, že by se nikdy nedokázal chovat jako v minulosti.
Stejně ale, jestli to tak půjde dál, tak se jejich cesty nejspíš brzy rozejdou. A on potom nebude mít šanci splatit jí dluh a taky nebude mít kam jít, což bylo podle něj mnohem horší.


Představil si, jak někde sám a sám v hlubinách lesa živoří na hubené zvěři, spí na hrbolaté zemi a pije vodu z potoka. Nedokázal si představit, že by se v téhle zemi uživil. Neuměl žádné řemeslo a pochyboval o tom, že by ho někdo jen tak nechal u sebe bydlet.
Ona byla jiný případ. Sice ji vlastně také využívá, ale zároveň věděl, že jediná možnost, jak jí jednou všechno splatit, je cestovat spolu s ní.

Povzdechl si a začal se sbírat k tomu, že rudovlasou čarodějku doběhne a omluví se jí. Už nějakou tu dobu šla totiž jako první.
Přidal do kroku, když tu se znovu ozval Hlas.
"Nepřátelé!"
Skoro ve stejnou chvíli to Red zaslechl a vrhl se vpřed.


Věděla, že to nejspíš přehnala. Přeci jenom, neudělal nic špatného. Na druhou stranu ji ovšem pěkně naštval. Nešťastně si povzdechla a koutkem oka se ujistila, že je pořád za ní.

Zrovna když přemýšlela, jak by se mu měla omluvit, na ní náhle něco obrovskou rychlostí dopadlo. Vyjekla a napřáhla ruce, aby nespadla na obličej, ale nejspíš si při dopadu z jedné z nich sedřela kůži. Pekelně to zaštípalo a ona zasykla bolestí. Konečně to z ní spadlo a ona se mohla narovnat.

Vzhlédla a překvapeně zjistila, že kousek od ní klečí Red a zhluboka oddychuje. Nechápavě se mu zadívala do obličeje zkřiveného námahou, když se začal zvedat. Nedíval se však na ni, ale směrem ke křoví. Navíc měl vytasený meč.
"Rychle vstávej, už jsou tady," šeptl směrem k ní a nespouštěl oči z křoví.
Dívka se rychle zvedla a zahlédla ve stromě, který ještě před chvílí obcházela, zabodnutou dlouhou šipku. Najednou jí všechno došlo.

"Jak si to mohl vědět?" zeptala se ho užasle, ale ten na ni jen zasykl a napřáhl meč před sebe.
První z nich se náhle vypotácel ze křoví a další přišel z pěšiny před nimi. Nakonec se objevil i třetí, který seskočil z větve stromu. Dívka si uvědomila, že je zná.
"Tak tebe bych tu nečekal, Rede," ozval se první z nich. Red se k němu otočil a zalapal po dechu.
"K-Kareg?" oslovil ho nejistě.
Dotyčný si ho zkoumavě prohlížel.
"Jak jsem si myslel. Ta čarodějka tě úplně změnila. Nejspíš jsi teď pod vlivem nějakého kouzla, co?" zvolal posměšně a tasil meč. Ostatní vytáhli nože a pomalu postupovali vpřed.

Dívka tomu nemohla uvěřit. To za ní opravdu přišli, až sem, jen aby se pomstili? Copak zapomněli, co umí?
Bleskurychle vytasila rudou a snovou dýku. Teď už se nebude bát ji používat.
Kareg to zpozoroval a uculil se.
"Nemysli si, že jsme tě podcenili. Máme eso v rukávu."
Dívka však nechápala, o čem to mluví, a proto ho ignorovala.
"Proč jste sem přišli?" zavrčel na ně Red.
"Kvůli ní, samozřejmě. Království bude opravdu zajímat, že jsme chytili čarodějku," zasmál se Kareg a posunul si klobouk na hlavě.

Red se k němu skoro v zápětí rozběhl a zaútočil. Dívka ho znepokojeně pozorovala, ale rozhodla se, že to nechá na něm.
Otočila se ke dvěma soupeřům a hodila po nich dýku snu. Zlodějíčci ani nestačili zareagovat, nicméně trochu opožděně ucouvli. Ale když se nic nestalo, rozchechtali se a znovu se začali přibližovat, tentokrát však s mnohem větší sebedůvěrou. Čarodějka je zmateně pozorovala.
"Co se to…?"
Když v tu chvíli to pocítila. Život dýky zmizel. Dívka se na ni zděšeně podívala - a opravdu, její čepel byla šedivá jako smrt.
Pomalu se podívala na ruku, ve které ji naposledy držela.
Stékala po ní krev.

Zatímco Red zápasil s Karegem, nervózně pokukoval po čarodějce. Kvapem se k ní blížili dva Karegovi nohsledi, ale ona jen stála a zdrceně si prohlížela svou krvácející ruku.
"Taková pitomost," pomyslel si. "Rozptylovat se kvůli tak bezvýznamnému zranění."
Sekl Karega do nohy a rychle se obrátil. "Hej, prober se!" zakřičel na ni a znovu se soustředil na svého protivníka.

Uslyšela, jak na ni Red něco volá. Bylo jí to ale jedno. Jak mohla být tak pitomá? Věděla přece, že se při pádu odřela, tak proč se neujistila, že nekrvácí? Kvůli tak hloupé chybě přišla o svou nejsilnější zbraň. Opravdu k politování.
Navztekaně si ruku utřela do kalhot a tak tak uhla jednomu z lupičů, který se po ní ohnal pěstí. Zuřivě ho kopla do nohy, až překvapeně vyjekl a zabodla do země před ním rudou dýku. Muž se začal třást skoro okamžitě. Aniž by si ho i nadále všímala, přistoupila k druhému muži, který pod jejím rozlíceným pohledem ucouvnul a vytřeštil na ni oči. Bleskurychle se natáhla pro ledovou dýku a hodila ji nepříteli pod nohy. Ten se ani nepokusil uskočit, protože byl vykolejený, už jen z jejího pohledu.

Tihle dva zbabělci pro ni nebyli žádní soupeři. Když ztuhnul, zvedla dívka lítostivě ze země šedivou dýku a zastrčila ji zpět do pásu. To samé udělala i s ostatními a poté se konečně obrátila na Reda.

Ten už pomalu končil. Kareg měl spoustu škrábanců, ale choval se zvláštně. Neustále těkal pohledem po křovinách a ani trochu nedával pozor, když na něj Red znovu a znovu útočil. Ten ho praštil do boku, až se svalil na zem, a poté se mu podíval do očí.

"Víš moc dobře, že proti mně nemáš šanci!" řekl mu a namířil na něj meč. "Ztrať se odsud."
Kareg se na něj zlostně podíval a nakonec zavřel oči a zhluboka se nadechl, jako by chtěl něco zakřičet. Už to však nestihl. Najednou se za ním něco mihlo a v příští chvíli se sesul na zem mrtvý.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama