Pírka Čarodějů I. - 9. kapitola/1. část

21. června 2013 v 23:31 | Gura-chan |  Kapitoly

•Devátá kapitola•

Rozloučení


Když se dívka probrala, chvíli zírala do stropu, ale potom se zmateně posadila. Nějak si nepamatovala, kdy šla spát. Ale bylo to tak mezi pátým ořechovým koláčem a třetím hrnkem kakaa.


Zasmála se, když si vzpomněla na včerejší oslavu. Všichni se moc dobře bavili a oslava trvala až do noci. Meric měl na starosti pití a Urun zase jídlo.

Poté, co přišla spolu s Darhirem a Larrenem k ostatním, Urun spustila povyk a obdivovala její nové tmavě modré pírko. Meric se jí s úsměvem zeptal, jestli si něco pamatuje a ona musela konstatovat, že nic. Nicméně věděla, že je to tak v pořádku, měla v sobě jakýsi vnitřní klid a pamatovala si svůj slib, to jí stačilo. Larren ani Darhir to nijak nekomentovali a dívka měla pocit, že ani oni si nejspíš nic nepamatují, i když u Darhira si tím nebyla tak jistá.
Víc ji překvapilo, jaký má hlad, skoro jako by celý den nic nejedla. Proto si nandala pořádnou porci rajské polívky, která také nechyběla.

Urun jí později připevnila pírko k pramínku vlasů a smutně poznamenala, že všechny kromě toho jejího, mají mnohem hezčí barvu.
"Právě proto je to tvoje výjimečné, ne?" poznamenala dívka a prohlížela si ho.
Na rozdíl od jejího malého stejnoměrného pírka bylo to její velká zešikmená letka. Mělo trochu šedivé holubí barvy, ale navrchu bylo zlatavě hnědé a chmýří bylo běloučké jako sníh.
"Mě se líbí," poznamenala po chvíli a nejistě pozorovala čarodějčin křivící se obličej.
"Ty si tak hodná!" zahalasila Urun a začala brečet jako malé dítě.
Dívka se jí snažila utišit, a proto jí rychle ucpala pusu chlebíčkem a dolila jí čaj.

Po jídle se začal rozdávat čarodějnický alkohol. Dívka vyjeveně pozorovala, jak Larren míchá ve vysoké sklenici různé druhy dohromady, a to s naprosto nevzrušeným výrazem.
"Dáš si taky?" zeptal se, když zachytil její pohled. Čarodějka jen s nervózním úsměvem zavrtěla hlavou a poprosila Merica o horkou čokoládu.
"Bohužel, ta už došla," poznamenal doktor. "Poslední jsem rozdal Fessymu a Urun. Ale donesu ti nějaké kakao."
"Ano prosím, plný kotel. A sušenky!" zavolala za ním a snažila se nedívat, jak Larren popíjí tu břečku.
Poté se skoro celou hodinu bavila tím, že nenápadně poslouchala, jak čarodějka s oranžovými vlasy u vedlejšího stolu vysvětluje staříkovi svá vlastní šílená pravidla šachu.


K večeru už byli všichni tak přejedení a opilí, že se skoro nikomu nechtělo nic dělat. Darhir spal na stole pod dekou, kterou mu přinesl Meric. Ten se poté usadil k dívce a oba zaujatě pozorovali, jak se Urun a Larren špičkují.
Vzešly z toho opravdu nezapomenutelné opilecké žvásty, ale jakmile Larren zpozoroval, že se ona i Meric zalykají smíchy, začal se chovat zase normálně - znechuceně si odfrkl a oznámil, že jde spát. Nakonec mu s tím museli oba pomoct, protože to nevypadalo, že by byl schopný sám odejít.

Meric nakonec šel uložit i ospalou Urun a řekl dívce, ať ho počká v jídelně, protože jí chce něco ukázat. Jenže ta už si poté na nic dalšího nepamatovala. Nejspíš musela usnout, když čekala na Merica.

Zamyšleně vstala a chtěla se natáhnout pro oblečení, když tu se zarazila. Něco bylo jinak.
Copak neměla dveře napravo od postele? Co v tom případě dělají naproti ní? Zmateně se rozhlédla. Tohle nebyl její pokoj a co víc, zjistila, že má na sobě stále ještě oblečení ze včerejška. Zděšeně vyběhla z pokoje, ale zůstala zaraženě stát. Za dveřmi nebyla chodba ale další místnost.

Na příjemně zelených stěnách se mihla žlutá silueta kočky. Když ji zpozorovala, protáhla se, mňoukla a šla dál. Dívka to pochopila jako pozdrav.
Celá tahle místnost byla pěkná, světlá a přitom útulná. Hned naproti ní byl krb, ale oheň v něm nebyl. Nalevo od ní stál u jediného okna dřevěný pracovní stůl a z každé strany dvě pohodlné židle. Na stěnách sice nebyli obrazy, ale zaplňovalo je množství polic se svíčkami a tlustými rukopisy, které byly svázané barevnými deskami. Vedle krbu byla navíc skříň s knihovničkou a červené čalouněné křeslo. Všechno vypadalo uklizeně a pěkně.

Po dlouhé chvíli, kdy si prohlížela místnost, vyrazila rozvážným krokem ke dveřím, otevřela je a podívala se na jejich druhou stranu. Jak si myslela, uprostřed byla vyobrazena silueta veverky a zanedlouho se k ní přidaly i znaky ostatních čarodějů.

Dívka šťastně vydechla, zavřela dveře a znovu se rozhlédla po místnosti. Byla jednoduše dokonalá.
Pocítila lítost, když si uvědomila, že jí čeká dlouhá cesta, než se sem vrátí. Pokud se sem tedy vrátí.
Takže tohle jí chtěl Meric ukázat. Při všem tom oslavování úplně zapomněla, že se Larren zmínil o její pracovně.
Náhle ji upoutal zajíc, který přihopsal do místnosti.

"Když jsem se vrátil, už jsi spala, tak jsem tě nechtěl budit. Tohle jsou tvoje komnaty, doufám, že se ti líbí. Až si všechno prohlédneš, stav se za mnou. Budu v Larrenově pracovně," řekl zajíc Mericovým hlasem a pokračoval v hopsání.
Dívka ho radostně pozorovala. Takhle věc se jí opravdu líbila. Rozhlédla se po své veverce, a když ji spatřila, jak běží po krbové římse, vyrazila za ní a zašeptala jí vzkaz pro Merica: "Za chvíli jsem tam. Pracovna se mi líbí strašně moc!" a vklouzla zpět do ložnice.

Jak si myslela, byli v ní už všechny její věci. Rychle se převlékla a sbalila je do batohu, načež si ho přehodila přes rameno a vyšla z pracovny. Zavřela za sebou dveře a přejela po nich rukou.
"Opravdu doufám, že se někdy vrátím," zašeptala a vydala se točitými schody pryč.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama