Pírka Čarodějů I. - 4. kapitola/1. část

3. června 2013 v 19:51 | Gura-chan |  Kapitoly

•Čtvrtá kapitola•

Těžké začátky

"Soustřeď se."
Dívka vyjekla a plácla sebou do trávy. Meric si založil ruce a netrpělivě bubnoval prsty o paže. "Zkus to znovu."
Asi patnáctiletá rudovlasá dívka se zpoceným obličejem a jasně červenou dýkou sevřenou v dlaních zkřivila tvář úsilím a zavřela oči.

Celá žhnula. Skoro ty plameny viděla. Byly všude. Pálili jí kůži na dlaních, ale přesto dýku nepustila. Musí to udělat jako tehdy. Vytěsnit ten pocit z mysli. Věděla, že ty plameny nejsou skutečné. Věděla to, ale i přes to…

"Áááá!" vyjekla a odhodila dýku. Pocit okamžitě zmizel.
Meric zaťal pěsti a vybuchl.
"Ty se prostě nesoustředíš! Už jsou to skoro tři týdny a žádný pokrok!"
"Neřvi tu na mě! Zkus si to sám, když jsi tak chytrý!" zaječela na něj dívka a uraženě oddusala k malému dřevěnému domku.


Mladý muž v bílém plášti s hnědými vlasy, vznášejícími se mu okolo hlavy, si utrápeně povzdechl a vyrazil za ní. Našel ji zabořenou do jeho oblíbeného křesla. Přisunul si k ní židli a posadil se.

"Co kdybychom nechali praxi být a zaměřili se spíše na teorii?" navrhl smířlivým tónem a vzal si sušenku z malého stolku vedle křesla.
"O tom už skoro všechno vím," odsekla nabručeně a vyhýbala se jeho pohledu.
"Tak mi zopakuj fakta."

Dívka otráveně protočila oči a začala.
"Takže, čarodějové používají čtyři základní dýky. Každá má svou vlastní moc. Existuje athame ohně, ledu, jedu a snu," Odpočítala je na prstech a potom se zarazila. "Když už jsme u toho, kdy začnu používat ty ostatní? Zatím mám pořád jen tu ohnivou."

"Ovládání ohnivé dýky je úplně nejtěžší takže až zvládneš používat tu, s ostatními to už půjde jako po másle. Navíc ohnivá dýka je něco jako vůdčí typ. Pokud ji při boji budeš držet a tím pádem i kontrolovat, ostatní dýky tě nemohou ovlivnit. Skoro by se dalo říct, že tě tím ta dýka chrání," řekl Meric a důležitě chroupal sušenku.

Dívka protáhla obličej a zachumlala se do deky. "To není fér, začínat s tou nejtěžší!"
"To teď nechme. Řekni mi vlastnosti dýk."
"Takže… při použití ledové dýky má člověk pocit jako by zmrznul. Nemůže se hýbat po dobu třiceti minut," odříkala dívka pohotově.

"Ohnivá dýka způsobuje pocit, jako by dotyčný hořel. Nedoporučuje se používat ji proti labilním lidem. Mohlo by to vést k zuřivosti nebo šílenství. Doba znehybnění je také třicet minut.
Při použití jedové dýky je oběť ochromená bez vedlejších pocitů, jako je bolest a to po dobu dvaceti pěti minut.
Dýka snu se používá nejméně často. Způsobuje neznámé problémy ale mimo to i zaručené znehybnění po neurčitou dobu. Není jisté, zda se člověk vůbec někdy dostane z jejího vlivu," dopověděla dívka a zachvěla se.

"Ta dýka snu je dost nebezpečná co?" poznamenala tiše a přitáhla si deku blíž k tělu.
"Být tebou vůbec ji nepoužívám," odpověděl vážně Meric a vzal si další sušenku. "Bohatě ti budou stačit ty tři."
"Proč se teda vůbec vyrábí, když je tak nebezpečná?"
"Je oblíbená u mocných mágů, kteří zkoumají její vlastnosti. Navíc patři k základní výbavě."
"Hm… základní výbava jo? To mi připomíná…" dívka nervózně polkla. "Za jak dlouho mám přijít na Myrdu?"
Meric se na ni překvapeně podíval. "Pravda málem bych zapomněl…"

Vstal a došel k pracovnímu stolu vedle postele. Něco z něj sebral a vrátil se k židli. Ukázalo se, že je to diář. Chvíli v něm listoval, až našel, co hledal. "Á tady… hm. Vypadá to… že tam budeme muset už za týden."
Odmlčel se a nešťastně se podíval do dívčina zděšeného obličeje.

"Týden!" vyjekla a vyrazila z křesla jako blesk. Popadla doktora za ruku a vyběhla s ním ven. Tam ho pustila a začala něco hořečně hledat v trávě.
"Mám ji!" vykřikla po chvíli a ukazovala na zářivě rudou dýku.
"Co tě to, prosím tě, popadlo?" zvolal Meric a spěchal za ní.

"Musím to zvládnout ještě dneska! Jestli mě bude zkoušet ten zmetek Larren, chci být připravená!" zvolala v odpověď dívka a odhodlaně zvedla dýku ze země. Hned vzápětí zavřela pevně oči a celá se roztřásla soustředěním.


"Jsi připravená?"
"Ne."
Meric si povzdechl.

"Zvládneš to, věřím ti," řekl uklidňujícím hlasem a chystal se položit ruku na modrou siluetu lva, který byl vyobrazen na jasně žlutých dveřích někde v hlubinách čarodějnického paláce.
"Řekla jsem, že nejsem připravená!" zasykla na něho dívka a v panice popadla jeho napůl zvednutou ruku.
"Tvůj zkoušející je Darhir. Je moc milý, nemusíš se bát."
"Já vím, ale…"
"Když jsme naposledy trénovali, už to skoro bylo! Vím, že to zvládneš, a i kdyby náhodou ne, nic se neděje."
"Jistěže nic, jen budu všem pro smích," poznamenala temně dívka a povzdychla si. "Fajn můžeme jít, jsem připravená…"
Doktor položil ruku na lva, který zařval a otočil se kolem dokola. Dveře se hladce otevřely.
"… že se totálně ztrapním," dodala šeptem dívka, spíše jen pro sebe.
Meric to však zaslechl a pobaveně zakroutil hlavou.
"Už jsme tě čekali, vítej," pronesl hluboký příjemný hlas.

Ve veliké tmavé místnosti stál starý muž v černém čarodějnickém plášti. Podlouhlé vlasy měl volně svázané v culíku, který mu splýval na pravé rameno. Dívka na něj vyvalila oči. Nejdřív si myslela, že má černé vlasy, ale jakmile přistoupila blíž, viděla, že jsou tmavě modré. Dokonce i oči, obočí a vousy měl modré.
Dívka si vzpomněla na Urun a zakroutila hlavou. Ti čarodějové jsou opravdu podivná cháska.
"Ano a čekáme už docela dlouho. To jsi stála celou tu dobu za dveřmi a třásla se strachy?"

Dívka sebou trhla a otočila se. Kousek vedle ní seděl na nízké skříňce Larren. Skoro ho v té tmě nebylo vidět. Vlastně šly zřetelně vidět jen jeho planoucí rudé oči. Meric tiše zaúpěl.
Čaroděj se na něj obrátil a zlověstně se usmál.

"Ty nemusíš být přítomen. Vlastně s tebou potřebuje mluvit Irim. Čeká na tebe v laboratoři."
Doktor zvedl obočí. "To už se vrátil? Myslel jsem, že má doma nějaké problémy…"
"No, evidentně se vrátit stačil, když si pro tebe poslal, že?" pronesl znuděně Larren a začal něco hledat v plášti. Meric zaťal pěsti a otočil se na podpatku.

"Promiň mi to, ale budu to muset vyřídit," řekl omluvně a nechal silně znepokojenou dívku stát v místnosti jen se dvěma čaroději.
Když se za doktorem zavřely dveře, dívka zděšeně polkla a zadívala se na Darhira. Ten právě kroutil hlavou.
"Larrene, to tě musím pořád učit, jak se chovat slušně?"

Čaroděj, který právě vytáhl z kapsy svou bílou dýmku, jen mávl rukou.
"Ty mě nemusíš učit nic. Už dávno nejsi můj mistr."
Darhir si mocně povzdychl, až se mu knír zatřepotal a obrátil se k dívce.
"Nuže předstup a začneme se zkouškou."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama