Pírka Čarodějů I. - 3. kapitola/4. část

31. května 2013 v 19:48 | Gura-chan |  Kapitoly

"Jaké zklamání," odfrkl si Larren, když uviděl, jak se skácela na zem. Meric se vrhl k dívce ale Larren ho téměř ihned zarazil. "Počkej…" mávl dýmkou směrem k němu a znovu se na dívku pozorně podíval. Po chvíli se pousmál a pokynul Mericovi. "Podívej se sám. Možná nebude tak slabá, jak jsem si myslel."

Dívka očividně bojovala. Ačkoliv by se neměla být schopná ani pohnout, její tělo se třáslo a ona s pevně zavřenými oči zatínala zuby. Po chvíli je vyjeveně otevřela. Přestalo to. Nechápavě si prohlížela své ruce. Nebyly spálené. I přesto, že ještě před chvílí hořely. Uvolnila se a vyčerpaně oddechovala.


"Ty… ty jsi to dokázala…" zvolal Meric a zíral na ni s otevřenou pusou.
"Viděla v dýce život. Myslel jsem, že by mohla mít určité nadání," poznamenal nevzrušeně Larren, schoval rudou dýku do záhybu svého pláště a zvedl se.

"Tak vidím, že athame zase funguje, je na tebe opravdu spolehnutí."
Čaroděj pokynul Mericovi, vstal, přešel ke dveřím a právě položil ruku na rybu, když se za ním dívka ohlédla.
"Ne tak rychle, řekl jste, že mi pomůžete, když to zkusím!"
Ještě pořád klečela a prudce oddychovala, ale v očích měla odhodlání.

Larren si jen posměšně odfrkl. "Když se s těmi dýkami naučíš, mohla by být tvoje cesta za hledáním vzpomínek snadnější," otočil se a povýšeně na ni pohlédl.

"Podle toho, co vím, máš zvláštní pocit, ohledně tvého jména. To může znamenat, že ti někdo odebral vzpomínky násilím a to zase může udělat, jak víme, pouze čaroděj. Pokud se ale mýlím, tvoje jediná šance jak nalézt vzpomínky je cestovat a vidět hodně míst. Možná, že si čirou náhodou někde na něco vzpomeneš. Žádné kouzlo, které by ti vrátilo paměť, neexistuje. V normálním případě, by se ti tedy tvé vzpomínky vrátily samy od sebe, ale pokud počítáme s tím, že ti vyvolal ztrátu paměti kouzelník, tvou jedinou šancí je nalézt ho. V tom případě, budeš muset umět nějaké ty triky, pokud nechceš zase skončit v řece, že?" povytáhl jedno obočí a než se dívka nadála, zmizel ve dveřích.
"Jak to, že ví o řece? Jak to, že ví o mém jméně?" obrátila se dívka na Merica.

"Poslal jsem jim o tobě zprávu, když ses zotavovala s nohou," od-pověděl nevzrušeně doktor a posunul si brýle na nose.
"Stejně ale…" povzdychl si a utrápeně pohlédl na dveře. "Larren… proč jen poslali jeho? Každý by byl lepší, každý! Dokonce bych si raději povídal i s Irimem než s ním."

"Má trochu drastické metody, že?" poznamenala dívka sarkasticky a nešťastně si povzdychla. "Nerozumím vůbec ničemu, co tady vykládal."
"Zjednodušeně řečeno, nabídl ti možnost stát se čarodějkou."

"C-cože?" vyjekla dívka a s otevřenou pusou zírala na doktora. Ten si povzdychl a pomohl jí vstát. Poté, co se oba usadili ke kulatému stolu, si založil ruce a vážně jí pohlédl do očí.
"Není to vlastně tak špatný nápad. V hodně věcech má Larren pravdu. Například to, že neexistuje jiná možnost, než čekat dokud se ti tvé vzpomínky nevrátí."

"Co to má společného s tím, stát se čarodějkou? A… to bych měla jen tak čekat a doufat, až se mým vzpomínkám zachce vrátit se do mé hlavy?"
"Ty máš potenciál naučit se základní čarodějnické umění, to už jsi dokázala."

"Myslíš, tady tu hrůzu co jsem právě zažila? To nemůžeš myslet vážně," zaprotestovala dívka a složila hlavu do dlaní. "Ještě teď jsem z toho úplně mimo."
"Ta dýka tě měla znehybnit na celou půlhodinu, ale tobě se podařilo vymanit se z její moci ani ne za minutu. To dokáže jen někdo s velkým potenciálem," podotknul Meric vážně.

"Proč bych se měla učit na čarodějku?"
"Přesně kvůli tomu co právě řekl Larren. Ty jsi ho vůbec neposlou-chala viď?" poznamenal Meric nešťastně a začal si čistit skla brýlí o cíp svého bílého pláště.

Dívka si odfrkla. "Ono se nedá moc soustředit na to, co vykládá, když na tebe upře ty ďáblovy oči.
Meric se rozesmál a nasadil si brýle. "Asi máš pravdu."

"Larren si myslí, že tě možná připravil o vzpomínky čaroděj, to znamená, že ti je nějakým způsobem odebral."
"Kdo by tohle dělal? A proč si to vlastně myslí?"

"Kvůli tomu tvému pocitu ze jména… víš, obvykle je jméno to jediné co si lidé pamatují."
"Ach tak. Myslím, že už tomu rozumím," zamumlala dívka a pozorovala siluety na stěnách.
"Takže, co budeš dělat?" zeptal se jí po chvíli mlčení Meric.

Dívka se mu odhodlaně podívala do očí.
"Naučím se s tou pitomou dýkou. A poté najdu své jméno. Ať už za tím stojí kdokoli či cokoli… budu ho hledat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama