Analýza maturitního panikaření

27. května 2013 v 13:57 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím po dlouhé době zdánlivé nečinnosti,

Píšu zdánlivé, poněvadž před maturitou neutečete, i když se hodně, hodně snažíte.
Na chodidlech mám puchýře a na pravém lýtku natažený sval. Dokonce jsem si i malinko rozšířila plíce.
Na všechny lenochy ale dojde řada. Včetně mé maličkosti.
Byla jsem nucena pustit se okraje a skočit, spolu s mými věrnými nohsledy, do hlubin pekelných. A že tam bylo teplo, to vám povím.


Snílkové jsou na tom však podstatně hůře. Snílkové totiž nikdy nejsou sami, vždy mají kolem sebe spousty panovačných múz, kterým nelze ukázat, kam si mají ty nápady strčit. Samozřejmě je kolem vás ještě další trilion přebytečných faktorů, které vás odvádějí od potřebného učiva. Jedním z nich je například náš denní chléb, nebo otravní rodiče prahnoucí po plnění vašich denních úkonů, jako je chození se psem a kupodivu i uklízení vašeho zaneřáděného doupěte, odkud jste měsíc nevylezli. Čím blíž je termín zkoušek, tím víc uvažujete nad všemi těmi ohavnými každodenními věcmi, které byste normálně dělali, ani by vám to nepřišlo, ale na které momentálně opravdu nemáte čas. Při učení totiž ztrácí význam veškerá jiná činnost.
Definici jsem opět sehnala z fejsbůkových zpráv, mě zaslaných, od Very.

"Nesmíš srát dlouho nebo se dlouho utírat, čas běží."

Ve výsledku se vaše tělo postupně mění v zombie a procento vaší trpělivosti se nebezpečně snižuje. Viz můj nedávný status z dob, kdy jsem trávila většinu času mezi čtyřmi stěnami a nevěděla jsem o světě.

"Počet situací, kdy maximálně vytočená házím sešit přes celou místnost, načež chcíple naráží do protější stěny, se den ode dne zvyšuje…"

Možná vám přijde zvláštní, proč jsem měla (postupně čím dál tím větší) touhu spojit se se světem, alespoň v podobě sociálních sítí. Po více než měsíci trvalého učení vám totiž jakákoli zpráva z vesmíru přijde jako milé potvrzení, že jste ještě naživu.

A když vám zbývá poslední den do popravy a vy po x-té zjišťujete, že se opravdu nestihnete naučit všechno, přesto tomu věříte. Myslíte si, že už vás nic nemůže zastavit. Ani odvěké zákony světa…
Viz můj komentář, který jsem psala kamarádce ve 23:06:

"Zítra nebude čas, kouči, den má jen 24 hodin, ale já věřím, že z něj vymáčknu víc…"


V den zkoušek je vám zle ze sebemenšího šťastného projevu první skupiny, která má již vše za sebou a nutíte se myslet na všechny ty super věci, které budete dělat, až to peklo skončí. Co je však nejvíc udivující… vůbec k tomu nedojde.
V šest hodin večer se dovalíte domů a s bezzubým úsměvem všem oznámíte, že to teda máte. Ani vám nedochází, že jste za celý den snědli ubohé dva polystyreny s čokoládou, nic vás nezajímá a za deset minut vyčerpáním usínáte.
Na druhý den se vám vybaví všechnny ty kraviny, co jste zkoušejícím plácali a nějak nemůžete uvěřit, že jste byli tak dobře hodnoceni.

Ve výsledku je to ale všechno jedno, protože se odemyká ráj, múzy připlouvají a zbývá vám uvažovat nad tím, do čeho se ve vaší nově nabyté svobodě, pustíte dřív.
Ádié a gratulace všem přeživším. :)

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama