Pírka Čarodějů I. - 2. kapitola/1. část

30. května 2013 v 15:23 | Gura-chan |  Kapitoly

•Druhá kapitola•

Dýka snu

Kareg se pohnul.
Poté co se dotkl dýky, projel jím velmi silný šok, který ho úplně ochromil. Cítil se, jako by mu celé tělo zamrzlo. Tupá bolest mu tepala v těle. V žilách mu koloval led. Nic příšernějšího snad ještě necítil. Chtěl něco udělat. Chtěl se vymanit z toho strašného pocitu, ale nemohl dělat nic. Vůbec nic.

Všechny smysly mu i nadále fungovaly. Slyšel vše, co si ty dvě povídali. Viděl, jak odjeli. Ale ať se snažil, jak chtěl, nedokázal se pohnout ani o píď.


A pak konečně. Konečně začal ten pocit ustupovat. Cítil, jak z něj odchází a věděl, že podobně jsou na tom i ostatní.
Vydechl. Narovnal se a vstal.

Po chvíli vstali i ostatní. Všichni se protahovali a nejistě se po neúspěšné akci ošívali. Tedy až na Reda.
Kareg se po něm podíval.

Ne. Tohle už nebyl Red. Hleděl na někoho úplně cizího. Seděl schoulený do klubíčka s očima zavřenýma tak pevně, že víc už to opravdu nešlo. Třásl se po celém těle. Ne, určitě ho šálí zrak, Red se přece nikdy netřese.

Kareg na něj civěl s otevřenou pusou. Nikdy by si nepomyslel, že by ho viděl v takovém stavu. Red, kterého znal, se vždy tvářil stejně, ať už se dělo cokoli, vždy byl klidný a nebezpečný. Byl to chladnokrevný zabiják. I kdyby z nebe padaly krávy, nijak by ho to neznepokojilo.

Nemohl uvěřit, že je schopen brečet. Nicméně on opravdu brečel. To co mu stékalo po tvářích, určitě nebyla kořalka, i když výskyt jedné nebo dvou lahví, by u něj nebylo nic neobvyklého.

Kareg na něj pořád ještě nechápavě civěl. Co na něj ta holka proboha použila, aby ho donutila brečet? Nikdo z jeho bandy se nesmál. Viděl na nich, že jsou překvapení úplně stejně jako on sám. Jen tam tak stáli a nevěřícně na něj hleděli.

"Běžte do úkrytu. Hned."

Jen to řekl, okamžitě se otočili a vydali se pryč. Nikdo ani nehlesl. Několik z nich se ještě párkrát nejistě otočilo, ale pokračovali ke stromům.

Kareg pomalu došel až k Redovi a silně s ním zatřásl.
Žádná reakce.

"No tak Rede, seber se!" zvolal a sám si uvědomoval, jak zděšeně jeho hlas zní.
Red nedal nijak najevo, že ho slyší nebo vidí. Kareg věděl, že to nepředstírá. On ho jednoduše doopravdy neslyšel ani neviděl.
Nedokázal mu pomoct.

"Až se z toho dostaneš, víš, kde nás máš hledat."

Zvedl se a vydal se k úkrytu. Neohlédl se.
Věděl jistě jen jednu věc. Red se k nim už pravděpodobně nikdy nevrátí.


To, co uslyšel jako první, byl nepříjemný hlas. Myslel si, že se mu to zdálo a proto na to nijak nereagoval. Jenže po chvíli se ozval zase a zase. Znovu a znovu. Vlastně to nebyl jeden hlas, teď už to bylo mnoho hlasů. Křičeli jeden přes druhého. Křičeli jedno jediné slovo.

Vrahu.

Říkali mu tak i dřív. Nevěděl proč to na něj najednou tak zapůsobilo. Nevěděl, odkud přicházejí. Viděl jen, jak se té rudovlasé čarodějce mihlo v ruce cosi bílého a potom už… nevěděl nic.

Bílé světlo. Ozařovalo ho. Cítil na sobě něčí pohledy, ale nedokázal říct, zda to byli lidé. Byly to jakési bytosti a bylo jich plno. Všichni se na něj dívali. A všichni mu šeptali a křičeli to otravné slovo. Vrahu. Vrahu.

Nepřestávali.

"Přestaňte! Nechte mě být!" zařval na ně a složil si hlavu do dlaní, aby neviděl to otravné světlo.

"Proč bychom měli přestat?" zeptali se. "Copak nejsi vrah? Copak si nezabíjel lidi, aniž bys věděl, proč to děláš?"

"Jak… jak to myslíte?"

Zasmáli se.

Smáli se.

Byl to otravný zvuk. Byl to příšerný zvuk. Chtěl, aby přestali. Okamžitě.

"Nechte mě jít," zašeptal.

"Teď jsi v naší moci. A my tě nemusíme pouštět."

"Cože?"

"Nemusíme a ani to neuděláme. Budeme věčnou připomínkou tvých činů."

"Kdo vůbec jste?" zasténal a zakryl si oči ještě víc. Bohužel to vůbec nepomáhalo. Věděl, že má oči zavřené a že si je chrání oběma dlaněmi. Ale proč tedy pořád viděl to světlo? Bylo čím dál zářivější.

"A kdo jsi ty?"
Ta otázka ho zaskočila. Kdo vlastně je? Kdo jsem?
"Vzpomeň si."

Najednou ho cosi zatáhlo do minulosti a on je viděl. Všechny. Viděl jejich obličeje naprosto zřetelně, i když si byl vědom toho, že si jich nikdy ani nevšiml. Nikdy si příliš neprohlížel tváře lidí, které zabil.

"Já jsem…vrah."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama