Pírka Čarodějů I. - 1. kapitola/1. část

30. května 2013 v 14:58 | Gura-chan |  Kapitoly

•První kapitola•

Zloději a vrahové

Rozhlédla se. Stále tu nebyl.
Chvíli zauvažovala, zda vážně stojí za to utrácet peníze za dostavník, který stejně nepřijede včas. Nakonec se rozhodla, že mu dá poslední šanci a hodlala tu stát a čekat ještě dalších pět minut.
Zatímco netrpělivě podupávala nohou, koutkem oka se ohlédla na dva lidi stojící kousek od ní. Přišli před malou chvílí a zřejmě mezi nimi doposud probíhala bouřlivá diskuze.


"Nechci tím jet!"
"Musíš to vydržet, nedá se nic dělat…" odvětil postarší muž, jehož cestovní plášť ne tak úplně zakrýval jeho zbrusu nové oblečení.
"Ale prosím tě, už mám té tvojí "bezpečnosti" plné zuby. Jestli přijede nějaká stará, špinavá rachotina, tak tím jednoduše nepojedu!" řekla rázně žena, nejspíš jeho manželka, v modrých šatech s černými vlasy svázanými do drdolu.

Muž si povzdychl a odvrátil se od ní. Mimoděk se střetl s jejím pohledem. Dívka, která doteď oba manžele pozorovala, rychle uhla očima a zadívala se upřeně do země. Z nezáživného prohlížení prašné a udusané hliněné cesty, ji však téměř v okamžení, vyrušil náhlý zvuk.

Vzhlédla a spatřila, jak se k ní pomalým krokem blíží starý vyhublý hnědák s posledním plamínkem života v očích. Táhl za sebou dost opotřebovaně vyhlížející dostavník spolu s kočím - totiž starcem s šedivým plnovousem a kulatými brýlemi s tak tlustými skly, že se dívka upřímně podivila, jak vůbec pozná, že jede po cestě.
Rozhlédla se ještě jednou a marně zadoufala, že to není ten dostavník, na který čeká. Nějak už cítila, že dnešek nebude jejím šťastným dnem.

Cesta nebyla ničím zajímavá a stále stejná krajina za okny dívku uspávala. Dokonce neměla žádnou zvláštní chuť, rozrušovat se nad očividným zájmem spolucestujících.

Tito dva lidé, nastoupili do dostavníku spolu s ní. Ano, manžel svou ženu nakonec přemluvil, aby do něj nasedla, i když ho to stálo hodně slibů a lichotek nejen z jeho strany, nýbrž i ze strany kočího. Žena byla uražená a seděla na úplném krajíčku sedadla vedle dívky. Nabručeně se dívala z okna. Nebo to aspoň předstírala.

Muž na ni zíral úplně beze studu, ale poté co zjistil, že je ignorován, začal si znuděně hrát s cípem cestovního kabátu.
Dívka si jen tiše povzdychla. Věděla, že nevypadá zrovna všedně. Už jen ten výstřední zelený kabát s dlouhým límcem, což byl, kdo ví proč, oblíbený střih jejího mistra, a temně modré pírko připevněné k pramínku rudých vlasů u jejího obličeje. Nejspíš si mysleli, že je to nějaká nová potrhlá móda. Anebo že je blázen.

A jako by to nestačilo, dostavník, kterým jeli, se pohyboval až děsivě pomalu. Možná, že kdyby přece jenom šla pěšky, byla by v sousedním městě rychleji. Nakonec ale musela uznat, že bylo příjemné, pro změnu se netrmácet a užívat si pohodlí jízdy.

Byli už málem v polovině cesty, když se z venku náhle ozval hlas.
"Hej staříku! Zastavil bys na moment?"
Všichni v dostavníku zpozorněli, a po chvíli někdo znovu zavolal na kočího.
"Hééj, slyšel jsi mě dědku?"

Dívka se napřímila a trochu vykoukla ven. Spatřila skupinu chlápků, kteří se plahočili za jejich dostavníkem. Bylo jich asi pět. Všichni byli v tmavém a každý z nich měl u sebe něco, co jistojistě sloužilo jako zbraň. Nemusela si ani domýšlet, co jsou zač.

Jeden z nich trošku přidal do kroku a nevzrušeně došel až ke koni. Ano. Až tak pomalu jejich dostavník jel. A taky nejspíš teprve teď ho kočí zpozoroval.

"Hele dědku nebudu to opakovat," pronesl líně onen chlápek.
Měl na hlavě ušpiněný klobouk, zpod kterého mu čouhalo pár pramínků ulízaných černých vlasů. Z jeho sebejistého úšklebku bylo jasné, že on je jejich vůdce.

"Říkal jsi něco, chlapče? Musíš trochu hlasitěji, uši mi už dávno neslouží," zahuhlal kočí.
"A oči nejspíš taky ne, viď?" uchechtl se vůdce lupičů a zvedl ruku.

To byl nejspíš signál pro ostatní. Dva z lupičů bleskurychle otevřeli dvířka a s nedočkavými výkřiky se vrhli na cestující. Žena začala ječet a udeřila jednoho z nich taškou. Muž se pokusil utéct, ale druhý lupič ho popadl za kabát a mrštil ho ven z dostavníku. Ten se odkutálel, až k nejbližšímu stromu a zděšeně se k němu přitiskl, jako by si přál vmáčknout se do něj a stát se pro tu chvíli jeho součástí. Vzápětí se objevil další z padouchů a ženu, která se až do teď bránila taškou, rovněž popadli a vystrčili ven. Dostavník se konečně přestal pohybovat, ačkoliv dívka nevěděla, jestli ten kdo zastavil koně, byl kočí anebo lupiči.

O ni se zatím nikdo nestaral. Co by měla udělat? Z venku slyšela zvuky boje o holý život a ona, místo aby těm dvěma pomohla, jen seděla a třásla se od hlavy až k patě. Začínala pomalu ale jistě propadat panice.
"Uklidni se a uvažuj!" poručila si v duchu.

Věděla, že jich viděla pět. Dva z nich zápasili se ženou, která na to možná nevypadala, ale uměla se rvát velmi dobře. Drápala je a kousala, a dokonce se jí podařilo zmocnit se ucha své tašky, načež se o ni začala přetahovat, chrlíc ze sebe nadávky, které dívka doufala, že už nikdy neuslyší.

Jeden z nich právě děsil muže. Dřív než stačil lupič vytáhnout zbraň, muž si v rychlosti vybral kapsy a pln strachu a zděšení hodil jejich obsah svému nepříteli.
To byli tři.
Jejich vůdce nejspíš právě okrádal starého kočího. To jsou čtyři.
Věděla, že se v počítání nespletla. Kdyby ano, lupiči by ji vytáhli taky. Ale oni ji nechali tam, kde byla, právě proto, že věděli o někom, kdo se o ni postará.
Měla by se připravit dřív, než ten někdo přijde.

Rychle se vydrápala z dostavníku a narovnala se. Nejspíš však právě tímto pohybem nastavila krk svému nepříteli. Trhla sebou, když na něm ucítila špičku něčeho ostrého. Ostří se pomalu pohlo. Bolestivě to zaštípalo a pramínek horké krve jí skanul až k zádům. Zprudka se nadechla. Musí něco udělat!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Komentáře

1 Viviana Viviana | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 10:37 | Reagovat

Zase chvíle prokrastinace u velkého PC, tak jsem se tu na to mrkla... :) Chceš i kritiku, nebo jen takový ten celkový názor? :D

2 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 16:17 | Reagovat

[1]: Jak chceš, je to na tobě. :) Pokud máš času nazbyt, můžeš si v klidu počíst celou knihu. :D
Ale doporučovala bych číst spíš na serveru piste-povídky.cz (odkaz na můj profil mám vlevo, hned nad členstvím v Klubu pisálků) je tam toiž novější verze. Tady to musím celé upravit. :D

3 Bax Bax | E-mail | Web | 2. srpna 2013 v 18:19 | Reagovat

Uh, napínavé, jde se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama