Systém odměn

7. dubna 2013 v 15:45 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Zdravím,
také máte systém odměn? Já si dělám radost vždycky po nějakém výkonu, nebo když mám pocit, že si to zasloužím. A někdy jen tak, samozřejmě. Nemusíme být přece pořád produktivní.


Co je ale úplně nejlepší, že stačí nějaká malá kravinka. Přiznám se, že jsem malinko kleptomanka, ale zásadně si beru věci, co nikomu nebudou chybět a nemají žádnou hodnotu. Třeba nedávno jsem si v práci, kde pracuje kámoška, vzala jednu papírovou rezervaci od Coca coly, co se mi zrovna líbila. Perfektně se mi osvědčila jako záložka do knih.
A ještě na základce, když jsme měli uklízet kabinet našemu třídnímu (a že tam měl teda binec, to vám povím), odcizila jsem pravítko od Ramy, která k nám jednou přijela a rozdávala za namazané chleby (ovšem jen prvákům). Nemyslím si, že by třídní brečel steskem po pravítku, zapadlém za skříní už víc jak pět měsíců.
Mě stačí úplně malá věc, malá pitomost a jsem spokojená. Samozřejmě, že si taky někdy něco koupím, ale to opravdu málokdy, poněvadž jsem extrémně nemajetná. Viz článek o sockaření.

Systém odměn funguje i u rodičů. Tak např. za maturitu dostanu celkem dost peněz. Je to pěkná motivace, hned se tisíckrát raději vrhnete na učení, když víte, že bez těch peněz asi houby pojedete na koncert.
A já už si tajně koupila i lístek. To rodiče nesmí zjistit, nebo by si mě opekli na rožni s jablkem v hubě.
Ale myslím, že dokážete pochopit, proč jsem to udělala. Bála jsem se, aby se nevyprodaly.

Ten koncert, jestli všechno vyjde, bude pro mě něco neskutečného, poněvadž je to v Praze a jedu tam s kamarádkou, která je stejně jako já, úplně zfanatizovaná. Není divu, posloucháme je dlouho a jsme zaryté fanynky. A na sestry Casadovy se vyplatí jít, protože jsou úžasné.

Vybavuje se mi můj rozhovor s máti.
"Mamíí, víš, já asi pojedu po matuře na koncert…"
"Koncert? A kde?"
"No vííš, v Praze…"
"V Praze? No ty ses zbláznila! A na jakou skupinu?"
"CocoRosie."
"V životě jsem o nich neslyšela!"


No CocoRosie opravdu není pro každého. Já začínala na Lemonade a propracovávala se přes Animals až k Smokey Taboo a teď mají nové cedlo a písničky jsou čím dál tím lepší.
Moje odměna je tedy koncert a také peníze, které můžu v Praze rozfofrovat. :D Samozřejmě také maturita a úspěšné přijetí na vysokou (druhou, na jedné už neoficiálně jsem).
Vše, co pro to musím udělat, je učit se a udělat to. Písemné praktické jsou za mnou a věřím, že s přehledem úspěšné (nepopsala jsem 10 A4 jen tak pro srandu králíkům), a tak mi zbývá nějak sesmolit ten zbytek. Jen doufám, že si nenabiju hubu na ústních, didaktické by měli jít v celku dobře.

Co jinak nového u Gury-chan?
- mám napsanou další filozofickou povídku, kterou zatím nechávám uležet a jistě brzy připluje na blog
- kromě Pírek píšu i MK a AK a taky Vypravěčku, takže je toho dost. (Zkratky z důvodu zlých a napovídajících spoilerů, jo a možná taky trapných názvů.)
- z anime světa nic, a to mi zbývají poslední dva díly Fairy tailu. :/
- přemýšlela jsem, že bych trochu rozvedla své rady pro socky tady na blogu, pokud máte zájem, pište, pište
- na Pište-povídky přidávám upravené (čárky atd.) díly Pírek Čarodějů - Jméno, takže pokud chcete číst, doporučuji. S největší pravděpodobností tam dám i tu novou povídku

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama