Jarní rojení trpaslíků

16. dubna 2013 v 19:08 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Nemám ráda jaro.
Jen co se poslední ubohá sněhová vločka vypaří pod spalujícím žárem slunce, (které by v mé mysli mělo pravděpodobně obličej slintajícího dítěte z Teletubies) všichni se najednou zblázní! Moje kamarádka Vera to takhle jednou definovala s naprosto brilantní přesností - "Je teplo, a všici vylézají z děr jak trpaslíci."


V zimě neuvidíte na cestě živou duši, (zvlášť když řádí fujavice, či mírné mrazíky) samozřejmě vyjma klasicky odolných pejskařů se zarputilými výrazy, které úspěšně skrývají v nekonečných záhybech svých šál. A člověk jako já si na tohle rychle zvykne, poněvadž jsem asociál a z nějakého důvodu mi vadí ty davy venku. Bohužel se jim nevyhnu, když musím každý den v pět hodin (což je největší špička) jít se psem a kličkovat mezi stovkami malých parchantů, jejich maminek (podezřelé hloučky tlachajících mladic, obvykle s různě barevnou taštičkou s potřebami, které vás zaručeně právě pomlouvají), ožralcema, co se konečně můžou vyvalovat na sluníčku a čekat, až jim zteplá pivo a (co je nejhorší) stupidníma partama náctiletých zmalovaných holčiček nebo nagelovaných týpků - samozřejmě se tam najdou i skupinky podezřele zapáchajících dlouhánů v mikinách po kolena a dlouhovlasé štětky s kraťáskama.
Samozřejmě jsem také opomněla tisíce hafíků a jejich sladkých páníčků, kteří nenechají vaši ubohou fenečku, ani udělat velkou potřebu.

A víte, co je vrcholem všeho? Není kam utéct.
Bydlím v městě, které nenávidím a to ještě bydlím v nejlepší čtvrti tohohle města. Myslete si o mně, že jsem nemožně nespolečenská, ale já tohle prostě nedávám. Upřímně doufám, že se odstěhuji, ať už do klidné vesnice s minimálním počtem obyvatel, nebo - a to Veře vykládám už několik let- si oholím hlavu a odstěhuju se do Tibetu.
Ať už ta spousta lidí, která je problémem i v létě, tak i alergie mi každoročně znepříjemňují život … a kdybych měla na jaře vymyslet něco pozitivního, jsou to záplavy. Nemyslete si, že jsem nějaký nadšenec přírodních katastrof, ty lidi, kteří takhle přijdou o bydlení, moc lituji, ale musím přiznat, že vytrvalé deště jsou pro mě přínosem.
A proč se ptáte? Protože, když jdu ven, není nikde ani noha.

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama