Pírka Čarodějů II. - ukázka z první kapitoly

19. března 2013 v 15:24 | Gura-chan |  Kapitoly
Zdravím všechny zbloudilé duše!
Jelikož a protože jsou mé dny sečteny a obrovský tříhlavý Kerberos, dočasně přejmenován na Maturitu, mi už úspěšně olizuje uši...
...nejspíš už nebudu mít téměř žádný čas věnovat se blogu (pozor, to neznamená, že končím!). Rozhodla jsem se, že když už teda nic, tak alespoň ukážu část první kapitoly Pírek II. a to opravdu jen část, vím jak moc líní jsou někteří lidé v čtení příliš dlouhých věcí (ano, jsem jedna z nich) a tak zde máte jen takovou ukázku.

UPOZORNĚNÍ!: Pokud máte v úmyslu přečíst si někdy 1. knihu, mějte se na pozoru, protože i takhle pidi ukázka obsahuje víc než dost spoilerů. Pokud vám je to šumák, samozřejmě čtěte, ale pak mi nebrečte na rameni!

Gura-chan


Pírka Čarodějů II. - Vzpomínky

•První kapitola•

Magie paláce a poslední sušenky


Několik prvních vloček sněhu dopadlo na zmrzlou střechu paláce. Padání sněhu bylo tak tiché, že nebylo možné, aby někoho vzbudilo, jenže někdo přece jen otevřel oči. Nakonec to však nebylo hlukem, ale spíše hladovým žaludkem.

Zakručení se ozvalo znovu, ale šestnáctiletá rudovlasá čarodějka se to rozhodla ignorovat. Přetočila se na bok a zachumlala se do peřin.

Nebylo divu, že se jí nechtělo z postele. Vyjít ven na chodbu v takové zimě a navíc v noci, bylo nepříjemné, zvlášť vzhledem k vyhřáté posteli a potřebě spát. Na chodbách paláce to odevšad foukalo a plameny loučí v průvanu divoce plápolaly, načež vytvářely na zdech děsivé stíny.

Komu by se chtělo vycházet ven, při pomyšlení, že na vás zpoza sloupu kdosi vybafne? Dalo by se ale říci, že to nikdo z obyvatelů paláce nemá důvod udělat a jediný člověk, který vidí duchy, démony a podobné děsivé bytosti byla Miren, senzibilka učící se u čarodějů stejně jako ona sama.

Izen si povzdychla a proklínala hladové břicho. Nedalo se nic dělat, bude muset sejít dolů do kuchyně a dát si něco k snědku. Takhle se prostě nevyspí.

Neochotně odhrnula peřinu, nazula bačkory a vyhrabala ze skříně světle oranžový župan. Zatímco se do něj zachumlávala, přešla z ložnice do své pracovny a psychicky se připravovala na zimu venku.

Závan studeného větru zpoza dveří jí zbavil posledních zbytků únavy. Urychleně zamířila ke schodům.

Popravdě, pomyšlení, že jediným momentálně bdícím člověkem je ona, jí nedodalo pražádnou útěchu. Čarodějka, která měla na starosti vaření, uklízení a podobné věci, byla známá tím, že chodí spát se slepicemi, tudíž od ní neočekávala žádnou pomoc.

Izen ji však nechtěla budit z jednoho prostého důvodu. Urun teď byla zaneprázdněná ještě navíc tím, že měla na starost svou učednici Miren, která jí dávala dost zabrat.

Když nad tím teď uvažovala, byla vlastně moc ráda, že má Urun konečně svého prvního učně. A jak věděla, Miren si svého mistra moc oblíbila. Možná za to mohlo i to, jak rychle si malá uličnice uvědomila, že z téhle čarodějky mají všichni tak trochu nahnáno. Bylo o ní známo, že je jediná, kterou Larren, Izenin problematický mistr, vždy poslechne a také, že je to možná nejmocnější čarodějka mezi nimi.

Dalo by se tedy říct, že Miren byla konečně spokojená. Unikla ze své rodné vesnice a přidala se k čarodějům, jak vždycky chtěla. Z paláce byla naprosto unešená a během jednoho týdne prolezla snad každý jeho kout. Občas kvůli tomu nebyla k nalezení a Urun trávila většinu času tím, že ji volala a sháněla, kde se dalo.

Larren díky tomu pěnil vzteky, poněvadž ho tímhle věčně rušila u čtení jeho milovaných detektivek.

Redovi bylo, na rozdíl od Miren, celkem jedno, že právě obývá nejhledanější místo v Království, hlavně, že měl co jíst a kde si lehnout.

Protože v paláci neměl téměř co dělat a k čarodějům nepatřil, často se cvičil s mečem proti Irimovi nebo Larrenovi.

Bylo vlastně celkem jasné, že se ti dva spřátelí, zvlášť vzhledem k jejich podobné povaze a zálibě v pití. Izen však z jejich spojení neměla vůbec dobrý pocit.

Při oslavě jejich návratu to oba dva přehnali s pitím a to i přes to, že se snažila, jak jen mohla, aby od nich veškerý alkohol udržela v patřičné vzdálenosti. Nebylo to však co platné, Red se vymluvil na to, že už ho neživí a může si tak dát, cokoli bude chtít.

Irim byl sice trochu v nepříjemné situaci, když ostatním vypravovali, co se vlastně stalo, ale všichni to vzali s nadhledem. Izen věděla, že to udělali hlavně kvůli ní a ona jim za to byla vděčná. Brzy už se o celé té věci nikdo ani slovem nezmínil a všechno se vrátilo do starých kolejí.

Meric zůstal jen na oslavu a poté se vrátil do svého domku. Izen sice chtěla, aby zůstal, ale zároveň chápala, že má své povinnosti jako lékař.

Navíc teď v zimě nebylo téměř možné, aby je navštívil. Myrda, byla zavátá několika metry sněhu a upřímně, vylézt na tuto horu bylo namáhavé i bez této překážky. Dokonce ani čarodějové v tuto část roku téměř nevycházeli ven. Mise byly omezené a v paláci tak bylo i více lidí.


Jen co vstoupila do jídelny, ovanulo ji příjemné teplo a zbytky vůně dnešní večeře. V ohništi skomíraly poslední plamínky a spoře osvětlovaly podlouhlou místnost plnou stolů a židlí. Čarodějka si to zamířila k postranním dveřím do kuchyně.

Z jedné ze skříněk vytáhla svůj poslední balíček sušenek a zkroušeně si povzdychla. Nakonec možná přece jen zajde za Mericem. Když už ne kvůli němu, tak kvůli sušenkám určitě.

"Navíc," pomyslela si, zatímco se do jedné zakousla, "s Larrenem už se to skoro nedá vydržet."

Její mistr očividně za druhou část jejího výcviku považoval ležení ve spisech. Veškeré informace o magii a podobných věcech si totiž čarodějové už léta sepisovali sami a tak v paláci nebyla knihovna, ale archív plný starých rukopisů.

Izenaren si ne právě brzy vzpomněla, jak se minulý rok zrovna nad tímto lopotil Darhirův učeň Louvie. Ten se však, zatímco ona hledala své jméno, začal věnovat vzorcové magii, protože normální magie mu, vzhledem k jeho malé auře, moc nešla.

Sama brzy zjistila, že ačkoliv je vlastně čarodějka, neví o magii téměř nic. Proto také musela posledních několik měsíců strávit doplňováním svých chabých znalostí.

Zatímco chroupala sušenky, zamířila si to zpět do postele. Rozhodla se, že po snídani si vezme veškeré učení do palácové zahrady. Protože byla zastřešená sklem, nebyla tam zase taková zima a bylo to lepší, než celý den strávit mezi stěnami své pracovny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vy a druhá kniha Pírek Čarodějů?

Těším se na ni.
Neznám.
Teprve čtu první knihu.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 19. března 2013 v 19:02 | Reagovat

Inu, spoilery mi ani tak nevadí. Já sama je píšu do recenzí často, protože je to prostě mými slovy. :-)
Knížku jsem zatím nečetla, ale určitě si ji přečtu :-)

2 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 19. března 2013 v 19:48 | Reagovat

[1]: Budu moc ráda :). A jistě, malé spoilery nevadí, ale takový při kterém vyzradíš hlavní tajemství první knihy... myslím že to dost naštve :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama