V kanashibari

12. října 2012 v 15:55 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Tak jsem konečně zjistila, co se mi to vlastně stalo! Právě před chvílí jsem četla článek o spánkové paralýze - jasně už o ní vím dávno, ale nikdy jsem neslyšela, že je mnohdy i provázená halucinacemi… potom mi tedy došlo, že se to stalo i mě.


Když si teď namáhám paměť, vzpomínám si, že to mohlo být tak před třemi týdny. Tehdy jsem se vzbudila uprostřed noci - ležela jsem na boku a nemohla jsem otevřít oči. Nemohla jsem pohnout hlavou ani tělem a co bylo nejhorší, tenhle stav doprovázely neuvěřitelně hlasité zvuky.

Začínalo to nevinně. Jen jsem cítila, jako by mi ségra bouchala do matrace. Jo taky jsem si to myslela a chtěla jsem ji říct, ať přestane, jenže ouha - to jsem zjistila, že nemůžu mluvit (nemohla jsem otevřít pusu). Jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

(*následující vyjádření je pouze obrazné, abyste si mohli lépe představit ten pocit*)

Prostě jako by mě obrovským tlakem přišpendlili k posteli, vedle které pochodovalo stádo slonů a někde nad městem právě probíhal nálet a bombardování. Jo, a abych nezapomněla, právě někde pod mou postelí vzniká nová sopka, protože ty tlakové vlny jsem cítila přímo ze země. Vím, že to bylo hrozně nepříjemné a až fyzicky to bolelo.
Kdybych mohla křičet, křičela bych, ale nemohla jsem se pohnout. Musela jsem jen čekat, až to přestane.
Posledním vyvrcholením mé halucinace, než pocit zmizel, byl hlas, který řekl: "Sakra!" a pak to skončilo.

Ne nezdálo se mi to. I když mě o tom všichni přesvědčovali a vůbec nikdo mi nevěřil. Byla jsem vzhůru, cítila jsem peřinu, věděla jsem, kde jsem i jak ležím, všechno. A jen co ten pocit zmizel, okamžitě jsem vstala a šla za mamkou do obýváku. Vždycky až do noci sleduje televizi a luští u toho křížovky.

Tehdy jsem přiběhla a zeptala se jí, co to bylo. Moje první myšlenka patřila zemětřesení. Myslela jsem, že to, co jsem cítila já, cítili všichni, ale mamka mě svým nechápavým výrazem ujistila, že se to zřejmě stalo jen mně.
Šokovaně jsem jí to vyprávěla, ale i tak jsem nebyla s to popsat ty strašlivé tlaky a ty zvuky... nebylo v mých silách popsat to dostatečně uspokojivě...

Už jsem si vážně začínala myslet, že jsem snad zažila posednutí duchem, či jinou příšernost, ale už jsem na to konečně přišla a popravdě - ulevilo se mi.

Gura-chan tedy byla v kanashibari! :D - japonský výraz pro spánkovou paralýzu, viděla jsem to v Gintamě, kde se to stalo Gintokimu. Japonci si mysleli, že za to může duch, který tě posedne a pojmenovali to kanashibari. Proboha, pamatuji si, jak jsem si při sledování toho dílu představovala jaké by to bylo... a teď se mi to stalo.
Fuj!
Už nikdy!
Kdyby někdo nevěděl, co je to spánková paralýza, doporučuji článek z Laboratoře - zde

Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viollet Viollet | Web | 12. října 2012 v 17:54 | Reagovat

O_O Tak to muselo být strašne. Až teď sem si vzpomněla, že se mi vlastně stalo cosi dost podobného. V noci sem se probudila v jakési vadné poloze, jakoby připoutaná, zpocená jak sviň, neschopná se hýbat, neschopná řvát, akurát vyvalené čočky směr okno... Mám pocit, že na obloze byl jasný měsíc, barva oblohy mutantsky hnědá s apokalyptickým nádechem, okno vyrvané z pantů a záclony rozervané, do toho mírný poryv. A pak ještě ten humusácký hlas... 8-) Jo, málem sem se zesr...podělala strachy... A pak se to celé jaksi rozplynulo a já zbytek noci rozdýchávala ten shock.

2 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 12. října 2012 v 20:29 | Reagovat

[1]: Tak jsi to tedy taky zažila... přesně, pamatuji si, že jsem potom nemohla hrůzou usnout... :( tohle už fakt nikdy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama