Černý policajt a nepřítomná prodavačka

26. října 2012 v 18:07 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Ách jo. Čím to připomíná prázdniny? Já bych řekla, že ničím. Leda se tak možná déle vyspím, ale nakonec stejně musím dělat ony rutinní každodenní práce.


Například uklízení všudypřítomných sáčků, které sestra s mamkou úspěšně kradou z práce:
Já: "Mami proč tu jsou všude ty sáčky? (poukazuje na deset pytlů za gaučem a dalších dvacet pytlů v komoře)
Mamka: "Budou se hodit."
Já: "Na co?"
Mamka: "Máme zásobu sáčků do koše."
Já: "Do koše?"
Mamka: "Jsou pevné a voní! V práci by je vyhodili, taková škoda!"

Jistě v zásadě s tím souhlasím, ale jestli to tak půjde dál, skončíme my všichni pohřbení pod nimi. Musím však přiznat, že se mi ulevilo, když jsem se dozvěděla na co je máme. Celou dobu jsem si myslela, že něco pašujeme.
Poté, co každý náznak sáčků zkopu za sedačku (protože jinde na to místo není), utřu drobky po toustech, zametu drobky po granulích (poněvadž můj pes si tradičně bere jídlo ven z misky a pak ho žvýká, kde se dá) zprovozním myčku atakdále.
Co však dnes narušilo moje ráno, byl pohled na prázdnou sklenici od kávy - což se u mě rovná infarktu. Okamžitě jsem zaječela na tatu, že nemáme kávu a proč ji nekoupil, když šel pro housky. Tata jen odvětil, že rozpustnou stejně nepije a ať zvednu zadek a zajdu si pro ni sama.

Ráno se mi však nechtělo a proto jsem vyrazila až po obědě. Ano. Do obchodu a mezi lidi. Ještě teď mám z toho husí kožu.
Velice rychle jsem našla pohledem ceduli s kafem a přicourala se k ní jen co mi to banda spratků, motajících se mi pod nohama, dovolila. Popadla jsem kafe. Z nosu vyfoukla oblak kouře a letěla jsem k pokladně.
Tradičně jsem s vybrala tu nejpomalejší obsluhu. Slečna praodavačka navíc vypadala, že je trochu mimo. Poté, co jsem paní přede mnou držela jogurty, aby nevypadli z pásu, jsem ji mile poprosila, jestli by nemohla ten pás konečně zastavit - moje káva byla takto odporně shrnuta do nákupu paní hned za mnou. Prodavačka se na mě v rychlosti podívala skelným pohledem, při kterém jsem si nebyla jistá, zda se opravdu dívá na mě.
Jen co jsme zboží trochu urovnali, slečna za pultem znovu dupla na pedál, vajíčka se zasekly do toho kovového nesmyslu u čtečky, přepážky se převrhly a moje káva byla opět zahrabána do sortimentu cizí osoby. Asi toho chudák měla dneska moc.
Semafory mi tentokrát přály a tak jsem domů z nákupu dorazila celkem brzy. Avšak když jsem se vítězoslavně vrátila i s kafem, taťka nezaujatě pozoroval televizi a jen tak mimochodem na mě vybafl:

"Jó a neviděla jsi náhodou nějakého černého policajta?"
Já: "Cože?"
Taťka: "No černého policajta jestli jsi neviděla."
Já: "Černého policajta? Co by tu dělal policajt a ještě černý?"
Taťka: "No zvonil na nás, že chce otevřít vchod."
Já: "Policajt?"
Taťka: "No, černý policajt."
Já: "Co by tu dělal černý policajt? Jsme snad v GTA?"

Myslím, že po dnešku nejlíp udělám, když si dám kafe a uvelebím se v mém ruplém křesle (už jen čekám na den, kdy nastane jeho poslední hodinka a já skončím na zemi).
Mějte se a dejte si pozor jak na černé policajty tak na nepřítomné prodavačky!

Gura-chan

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama