Cookies prokletí...

8. září 2012 v 13:55 | Gura-chan |  Sběrna úvah
První týden za mnou.
Nemůžu říct, že by se mi vyloženě ulevilo, je mi to tak trochu jedno... prostě normální školní život nic víc, nic míň.


Dnes ráno jsem se konečně dočkala vytouženého nového dílu Hell's kitchen. Řekla bych, že po týdnu, co jsem nedělala nic jiného, než co pět minut očumovala překladatelskou stránku, je to docela úspěch. Jindy to trvá mnohem déle.

Já sama jsem poněkud zamrzla na překladu osmého dílu Gosick.. hehe (ono to směšné není, ale napsat "hehe" je pro mě i poněkud trapný způsob jak se omluvit)
No jó moje překladatelské nadšení vyprchalo hned po nástupu na střední. Já taky potřebuji spát, víte?

Včéra jsem se konečně odhodlala koupit si sešity, za bodrých úsměvů prodavaček, kterým při pohledu na mé zboží očividně v mysli naskočila věta: "Do školičky, cóó?"
Člověk by skoro řekl, že mám copky s růžovýma mašlema a batoh s Hannou Montanou...

Poté jsem zašla do práce za Verkou, vybavená slevněnými čokoládovými hrudkami s oříšky, abychom se spolu mohli tlemit nad svými problémy v čokoládovo-kávovém oparu...
Nakonec jsem od ní odcházela pěkně pozdě, načež ona si ještě vyrazila na Horníky.. a prý, že ať jdu s ní...
Pche, myslím, že z Horníků už jsem navždy vyléčená .. stačilo mi, abych dnes ráno uviděla pod balkónem tu nadílku, a bylo mi jasné, že jsem si svůj večerní gaučing doma, vybrala skvěle.

Jen co jsem dorazila domů, zjistila jsem, že ségra už po stopadesátépáté pekla cookies, a že se jí po stopadesátépáté nepovedly.
A já si říkala, co způsobilo ten vražený výraz, který upírala do počítače.
Stačilo, abych v kuchyni uzřela připálené lejna, podbné kravincům a bylo mi to celkem jasné.
Někdy si říkám, že v tomhle ohledu jsme prostě prokletí.

Prosím vás pěkně, NIKDY V ŽIVOTĚ se nesnažte péct cookies! Ono to prostě nevyjde. A když to náhodou vyjde, tak je to jen NÁHODA, kapišto?

No ale kdo myslíte, že ten binec musel uklízet? Nikoho nezajímá, že to není můj bordel, moje nádobí a moje fleky od těsta všude po podlaze. Uklidit to musím já, samozřejmě.

A aby toho nebylo málo, musela jsem dnes na procházce čekat, až se mi vyblije pes, protože dezinfikovat poté doma koberec se mi opravdu nechtělo..

Ach, jaký krásný a optimistický den to jest...


Gura-chan

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama