Za spřízněnou duši...

30. července 2012 v 13:45 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Vlastně opravdu nevím jestli o tom mám psát nebo ne...


Vím, že jsem to chtěla i nechtěla udělat - chtěla, protože to není komu říct, protože já sama nevím co bych s tím měla dělat... myslela jsem, že si tím prostě jen utřídím myšlenky...
-nechtěla protože je to stejně trapné jako facebookové statusy... a to bylo vlastně to první co mě znechutilo.. že tu strašnou zprávu si někdo prostě hodí na facebook! Chtělo se mi z toho zvracet, chtěla jsem uškrtit toho člověka, který je schopný to tam tak jednoduše napsat, jako by se nic nedělo!

*nádech výdech..*

už dlouho jsem nepsala, ani nepřispívala... dokononce ani nekreslila a má to zcela prostý důvod - už možná není proč bych to dělala (tohle se bojím přiznat už delší dobu)
částečně je to pravda - kdo mi dal sílu abych se na ten příběh nevykašlala? Kdo mě přesvědčoval, že ho musím dopsat stůj co stůj... a že stojí za to aby byl napsán?
Popravdě nikdy jsem nevěřila, že jde o něco zas až tak skvělého... ale měla jsem v plánu na tom pracovat, zlepšovat ho aby se to alespoň trochu dalo číst.. a i kdyby ne, byla by to první věc kterou jsem snad v životě dotáhla do konce.. byla bych na to hrdá, i když by to nebylo veledílo...

Vždcky jsem věřila, že k napsání knihy potřebujete podporu jiných lidí a je to pravda. Určitě jste alespoň jedou četli nějakou knihu.. a co je skoro vždycky na jejím konci? -poděkování- a tam je vyjmenovaná ta spousta lidí, kteří s příběhem pomáhali...

No a já teď jednoduše nevím, jestli na to budu stačit sama.
Mohla bych klidně napsat, že ničí smrt mě ještě tak nedostala jako její... v duchu pořádně děkuju svému druhému já, že nedovolilo abych na to myslela.. četla jsem jako o život Percyho Jakcsona.. a potom se dívala na Fullmetal alchemist (jo už po třetí)... a pomohlo mi to.. nemůžu říct, že ne.
Jenže je jedno jak se snažíte - i po celém dni stráveném seděním u kompu a schováváním se před realitou (na to jsem expert) ..nakonec příjde noc a věřte mi, s tím co se na vás navalí za vzpomínky, výčitky atd. se spát opravdu nedá..

Nevím co bylo horší, jestli ta stupidní zpráva na facebooku, která poslala mé spokojené já do kytek, nebo následné zoufalství po mnoho dalších dní, kdy jsem nevěděla co se děje... nebo to jak mi zavolala policie a já seděla v autě s její mamkou načež nás odvezli k výslechu... anebo pohřeb. Kondolence u rodičů, u jejího bráchy a jeho holky... vážně nevím, ale počítám, že z toho pohřbu jsem byla nevíc vyklepaná a nakonec mi z něj zbylo až moc vzpomínek, které teď musím v noci vydýchávat..

Asi by mi nikdo neuvěřil ale před tím než jsem Míšu potkala, jsem zoufale prosila o spřízněnou duši... protože jsem nikdy neměla kamarádku jako byla ona.. nikdy jsme se nehádali - vůbec nikdy, říkala jsem si že to není možné. Kdo by proboha vydržel v klidu s mojí příšernou povahou? Proto vím, že to nebyla obyčejná kamarádka ale opravdu spřízněná duše (a to jsem na ně nikdy nevěřila) Ona věděla o mě a o mém životě mnohem víc než kdokoli jiný.. není to prostě fér.
Čekala jsem na někoho komu bych mohla věřit celý život. A není člověk, který by si méně zaloužil umřít než je ona. (Vím že takové fráze se píšou vždycky, ale já si nevymýšlím.) Na to kolik si toho prožila... opravdu bych nejraději tomu kdo řídí svět zakroutila krkem!

Na druhou stranu, slíbila jsem jí, že to dopíšu takže to udělám. (Nejsem si ale jistá, kdy s tím začnu... protože momentálně nemám absolutně žádné tvořivé myšlenky.. jen civím do blba a snažím se vyhýbat soucitných pohledů rodičů -což není zrovna lehké)
Nevím ještě jak to všechno bude, ale musím počkat... nedokážu se prostě přinutit něco dělat.. (jo jsem slaboch já vím)

Pokud jste došli až sem - omlouvám se a zároveň děkuji

Gura-chan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viviana Viviana | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 23:56 | Reagovat

Kurníkšopa, nevím, jestli si to můžu dovolit, jsem jen náhodnej kolemjdoucí, v podstatě, ale teď jsem se napůl rozbrečela... Sice už je to starší článek, ale takovýhle věci nikdy úplně nepřebolí, takže jestli můžu, posílám... ne soucit, spíš soucítění. :-(

2 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 16:25 | Reagovat

[1]: Moc děkuji... 18. července to bude rok, ale pro mě je to jako včera a pořád na ni myslím. No, asi můžu být ráda, že jsem někoho takového vůbec poznala, jen je to teď opravdu těžké, protože nikdo už pro mě není takovým kamarádem... a pochybuju, že vůbec někdy ještě bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama