Pírka Čarodějů I. - 8. kapitola/1. část

26. června 2012 v 22:01 | Gura-chan |  Kapitoly

•Osmá kapitola•

Tajemství propasti


"To je snad zlý sen, že jsem to neviděla!" zakňourala lítostivě Urun.
"Mohla bys s tím přestat? Opakuješ to už asi po sté!" odsekl nakvašeně Larren a přidal si na svůj talíř již čtvrtý zákusek.


Od závěrečné zkoušky uběhly už bezmála tři hodiny. Když na to teď dívka vzpomínala, musela uznat, že měla opravdu štěstí. Nejen, že se jí povedlo nějakým zázrakem porazit Larrena, ale díky tomu, že zariskovala a trochu porušila pravidla boje, dokázala znehybnit i jedového útočníka, ze kterého se nakonec vyklubal Meric.

Přesně, jak si myslela, staří čarodějové byli rozhořčení nad jejím porušením pravidel. Vlastně byla naštvaná jen Samanta, protože se ukázalo, že Fessy celou dobu spal. Darhir jí ale zarazil a řekl, že podle jeho názoru k žádnému porušení nedošlo. Přece jenom, v pravidlech nestálo nic o tom, že nemůže ukrást zbraň protivníkovi, a tak jí naopak pochválil.

Teoretická zkouška, podle Darhira, dopadla také dobře a její protivníci se nakonec odhalili. Ještě teď se smála, když si představila, jak musela vypadat při pohledu na Merica.
Ten byl tak rád, že to zvládla, že se ani nestyděl radostně poskakovat a provolávat jí slávu. V příštím okamžiku toho ale nechal, když uviděl Samantin znechucený obličej.

Dívka si myslela, že Larren jí za to ponížení nejspíš stáhne z kůže, ale její mistr byl překvapivě klidný. Důstojně jí poblahopřál k zvládnutí zkoušky a dívka ho podezřívala, že má co dělat, aby se hlasitě nevysmál Samantě do obličeje. Vlastně si skutečně oddychla, když jí došlo, že je na ni pyšný.
Dívka věděla, že by nikdy neporazila Larrena tak snadno, a proto ho podezřívala, že se schválně moc nesnažil. Přece jenom, nebojoval s ní celou svou silou, ale pouze ohnivou dýkou.

V příští chvíli ovšem vrazila do místnosti ustaraná Urun a hlasitě se dožadovala výsledků zkoušky. Stačil jí však jediný pohled na dívčinu šťastnou tvář a ihned začala radostně poskakovat, přesně jako ještě před chvílí Meric.
Poté, co vzbudili Fessyho se staří čarodějové odebrali zpět do svých komnat, ale nikdo si jich moc nevšímal.

Urun všechny zbývající vyhnala z místnosti a vedla je přímo k jídelně. Jen, co čarodějové vešli, zůstali vyjeveně stát.
Jídelna se změnila k nepoznání. Na jindy ošoupaných a prázdných stolech se skvěly sváteční číše a ubrusy a všude, kam se člověk podíval, byly hory jídla a pití. Těch několik málo čarodějů, kteří v ní seděli, vypadalo poněkud nejistě. Nikdo notnou chvíli nevěděl, co říct, ale to už začala Urun zase poskakovat na místě a všechny je usadila za hlasitého žadonění o detaily.

Ke gratulaci se přidali i čarodějové z pěchoty, jak se jim říkalo. Byli to lidé, kteří se z nějakého důvodu nemohli učit magii, ale přesto pomáhali čarodějům. Hlavní náplní jejich práce byly výzvědné nebo náborové mise. Meric zatím Urun a všem ostatním nadšeně vyprávěl o její zkoušce, takže měla chvíli klid a mohla se najíst.

Z nějakého důvodu tam byly všechny věci, které měla ráda. Dívka Urun podezřívala, že si nejspíš zapamatovala úplně všechno, co jí kdysi v její pracovně vykládala. Nicméně byli tam i věci, které měla ráda Urun. Svědčili o tom tři mísy plné oříšků.

Nakonec z toho byla opravdu povedená oslava.
Darhir se na chvíli vytratil, a zatímco se rozdával čaj a alkohol, přivedl nejistě se tvářícího Louvieho i staré čaroděje.
"Samanta už byla dočista zabarikádovaná," zasmál se a opile se zakymácel. "Dalo mi pěknou práci přimět ji, aby šla také oslavovat."
"Vidím, že Fessy si tu oslavu pořádně užívá," podotknul posměšně Larren a ukázal na potícího se Louvieho, který seděl naproti staříkovi a snažil se pochopit, jak se hrají šachy.

Dívce ho bylo trochu líto. Strávil s ním už téměř hodinu a očividně ani nedostal šanci dát si něco k snědku. Nabrala mu na talíř trochu ode všeho a odhodlaně přešla k starému čaroději.
"Co kdybyste to naučil mě?" zeptala se ho a střelila pohledem k Louviemu. Rychlým posunkem mu naznačila, že má zmizet a podstrčila mu talíř s jídlem. Mladý učeň se na ni vděčně podíval, popadl talíř a vmžiku byl pryč. Dívka se posadila na jeho místo, naproti staříkovi, a pohlédla na rozehranou partii.

"Á to jste vy, vás už jsem dlouho neviděl," začal Fessy zpomaleně, a táhl koněm, přičemž jí sebral pěšáka.
Dívka zadržela smích, když si pomyslela, o čem to propána mluví, ale potom zvážněla. Louvie už přišel o více než polovinu svých figurek, takže neměla šanci vyhrát, nemluvě o tom, že šachy téměř neuměla.
"Ehm, takže střelec táhne šikmo?" zeptala se ho a nejistě posunula figurku na šachovnici.

"Ale, ale, kdopak to vysvobodil Louvieho?" zvolala Urun, když ho uviděla, jak se na lavici vedle ní cpe loupákem s čokoládou.
"Co jí to popadlo? To chce zemřít nudou?" odfrkl si znuděně Larren, když se ohlédl k Fessymu.
"Kde je vůbec Samanta? Už jsem jí tu nějakou dobu neviděl," zeptal se Meric.
"Musíš se ptát? Ta už je dávno ve své věži. Mohl jsem se rozloučit, nejspíš jí dalších deset let neuvidím," odpověděl Larren a ďábelsky se zachechtal. "Stejně nevím, co je to popadlo, že přišli na její zkoušku."
"Jdu jí uvařit čaj, nechce ještě někdo?" změnil téma Meric.
"Ne děkuji, zlato, já ještě mám," zvolala Urun a snědla poslední oříšek v míse. Meric a Larren ji nejistě pozorovali, když si k sobě přisunula poslední mísu a začala ji vyjídat.

"Ehm, myslím, že jsem prohrála," řekla při pohledu na bílého střelce, který ohrožoval jejího krále.
Fessy se usmál a pokýval hlavou. "Dnes ti to nějak nešlo, ale to nevadí, můžeme zahrát ještě jednu hru."
"Totiž, myslím, že raději ne. Šachy mi prostě nejdou," zasmála se dívka nervózně a přelétla pohledem po dlouhé řadě černých figurek, které jí stařík sebral.
"Jak myslíš, ale přeci jen, je to dlouhá doba, co jsme se viděli naposled. A vůbec, jak se vlastně má Cet?" zaskuhral stařík.
Dřív než mohla dívka nějak zareagovat, ozval se hlasitý třesk. Polekaně se ohlédla za sebe.

Na podlaze se válely střepy rozbitého hrníčku a jeho obsah se rozlétl všemi směry, přičemž pocákal podlahu. Nad tou spouští stál Meric s úplně bílým obličejem a tmavými oči bez jediného světélka. Šokovaně hleděl na Fessyho a mlčel. Dívka na něj překvapeně hleděla a vůbec jí nedocházelo, co se stalo. V jídelně bylo ticho jako v hrobě a všichni přítomní se dívali buď na Fessyho nebo Merica. Nikdo pěknou dobu nic neřekl, když v tom honem přikvačila Urun.

"Nic se neděje drahoušku, já to uklidím, vždyť je to jenom jeden hrnek!" rychle mávla pírkem a střepy se zvedly ze země, načež skončili v koši. "Pojď, půjdeme pro jiný!" zvolala zase a zmizela spolu se strnulým čarodějem za dveřmi od kuchyně.
Po jejich odchodu se atmosféra v místnosti trochu uklidnila a všichni se zase rozpovídali.

Dívka vyjeveně přemýšlela, co to mělo znamenat. Fessy nevypadal, že by se ho nějak dotklo to, co se v místnosti právě stalo, místo toho si jen zabrblal mezi vousy něco jako: "Ach tak, on byl tady taky…" a poté se zaklonil a začal pravidelně oddychovat.

Dívka se zamyšleně zadívala starci do spící tváře.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která postava se vám zatím líbí nejvíc?

Bezejmenná
Red
Meric
Larren
Urun
Irim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama