Harry Potter Kniha vs Film – 2. Díl (2. část)

6. října 2017 v 21:05 | Gura-chan |  Recenze a reportáže
Harry Potter a Tajemná komnata - Kniha vs. Film


Legenda o tajemné komnatě a zápas
Ve filmu po prvním útoku následuje hodina s McGonagallovou, ale jak už jsem vysvětlovala v prvním díle recenze, Komnata byla vysvětlena profesorem Binsem, který ve filmech chybí zcela.
Poté, co je vyjevena legenda o Tajemné komnatě, trojice se snaží zjistit, kdo je dědic a tak začne připravovat mnoholičný lektvar na Malfoye - samozřejmě na dívčích záchodech, co patří Uršule. Je ale zvláštní, že Hermiona knihu na přípravu takového lektvaru nalezne v běžné polici v knihovně - to doopravdy ne, byla to samozřejmě kniha z oddělení s omezeným přístupem. Tam se oficiálně mohlo pouze s povolením učitele, takže je jasné, že k tomuto využili Lockharta, který jim podpis bez průtahů poskytl, aniž by vůbec četl, o jakou knihu jde.
 

Living in Manchester 1. aneb Jak to začalo

5. října 2017 v 21:38 | Gura-chan |  Journal
Zdravím,

tak jsem se konečně dala nějak dohromady, abych mohla napsat článek na tohle téma. A divné je, že ani nevím jak začít… no dobře, co třeba od začátku?

Jak možná 1% z Vás čtenářů ví (cítíte tu sebedůvěru?), rozhodla jsem se položit hlavu pod gilotinu a přihlásit se na Erasmus studijní výjezd a to nikam jinam, než do Anglie, konkrétně do Manchestru (po zkušenosti přidávám tento fakt, jelikož signifikantní procento lidí má zafixováno, že když se řekne: "Jedu do Anglie." z nějakého mně neznámého důvodu to pro ně znamená "Jedu do Londýna.") A to po dobu zhruba jednoho roku, čili na dva semestry.

Proč je výhoda být sockou…

15. srpna 2017 v 13:16 | Gura-chan |  Sběrna úvah
…aneb jak mě sockaření pravděpodobně zachránilo před budoucím hladomorem.

Zdravím náhodné kolemjdoucí,
jsou prázdniny, veget, polovina lidí už je nenapravitelně znuděna, druhá polovina v hrůze křičí, jak se konec prázdnin nezadržitelně blíží… a mezitím jsem já.
 


Zdvořilý otaku aneb problémy anime

7. srpna 2017 v 19:38 | Gura-chan |  Sběrna úvah
Rozhodně nebylo mým plánem nechat svou stránku bez příspěvku snad nejdelší dobu vůbec, ale už to tak nějak dopadlo.
Nechápejte mě špatně, jistěže jsem měla nějaký ten čas a možná by se našly i nějaké témata, ale drželo mě v šachu jakési podivné vnitřní rozhodnutí, že přece nemůžu po tak dlouhé době jednoduše přijít na blog a začít psát obvyklé kydy, které nikoho až na pár lidí (a možná ani ty ne) nezajímají. Říkala jsem si, když už si dávám na čas, měla bych přijít s alespoň trochu ucházejícím článkem. Tímhle rozhodnutím se ale můj problém velmi výrazně prohloubil, takže z pár týdnů se staly měsíce a z měsíců ještě mnohem více měsíců. Výcuc toho nejdůležitějšího, co se stalo od ledna letošního roku až do teď ale zakomponuji do nějakého úplně jiného článku, takže tímhle odstavcem vaše utrpení končí.

Co tedy bude tématem tohoto článku? Úplně klišoidní věc, nejspíš omílaná dokola a dokola, že už je to vlastně všem úplně jedno. A mě je jedno, že je to jedno. Takže jdu na to.


Další články